Vždycky jsem si přála změnit svět. Chtěla jsem být starostkou, otevřít muzeum, pak objevovat zakoutí a stát se archeoložkou, pak přišla na řadu spisovatelka, co bude dál?


Žiji ..

Možná je všechno jinak, než se zdá.

3. června 2018 v 19:40 | Kacenacerna
Jsem hrdá sama na sebe. Na to co jsem dokázala. Na to co jsem udělala. S životem jiných, s životem svým .. Jsem hrdá na to, že jsem bezcitná mrcha.
Pár životů jsem zničila. Pár lidí zabila mým chování, pár příběhů změnila. Pár osudů přepsala.

Padá hvězda, něco si přej.

1. ledna 2018 v 20:49 | Kacenacerna

Život jako takový už dávno není.

18. září 2017 v 13:14 | Kacenacerna
Nedávno se mi zdál sen. Pár měsíců na zpět.

Byl leden a já věděla, že je čas na změnu. Jenže někdy je to těžké - něco změnit. Snila jsem o tom, že uteču od svého života a začnu žít život nový. Snila jsem o novém lepším světě někde jinde, než jsem doposud žila. Snila jsem o nových lidech kolem mne. Měla jsem velký sen. Nikdy bych tolik nevěřila, že budu schopná oné změny. Že se všeho vzdám a začnu žít nový život, nový a lepší.

Protože to opravdu nebylo lehký. Stálo zatím mnoho času, mnoho energie, mnoho slz, mnoho modřin ... mnoho úsilí. Ale jsem tady s novými plány, s novými sny, protože ten původní sen se mi splnil. Je čas pokračovat .. pokračovat dál..

Stálo za tím hodně motivace, hodně podpory od ostatních. Kdybych neměla kolem sebe lidi - ať už kolegyně z práce nebo nejlepšího kamaráda Ondřeje, tak nejsem tam kde jsem. Život je jedna velká čára, která se nám občas rozplyne nebo rozklikatí, abychom tu čáru daly do správné polohy a pokračovaly dál, rovně, chce to mnoho soustředění. Chce tu chuť chtít a pokračovat, protože jediné slovo, které by znamenalo prohru nebo to, že o člověk vzdá znamená příliš mnoho negativní energie, která by mohla celý plán zbořit. Já se naučila žít pozitivně, i po tom všem co jsem prožila. Tak jako jsem se naučila i přesto věřit mužům a žádnému z nich dávat za vinu to, co jsem prožívala čtyři roky. Tak jako jsem se naučila odpouštět a věřit stále svým snům, protože vím, že jednou přijde den, kdy svět kolem nás dostane rozum a my nebudeme muset řešit maličkosti, protože ty maličkosti, které den co den řešíme nám zabírají tolika času, že nám nezbývá čas na ty věci důležitější. Proto je možná potřeba někdy zavřít oči a nechat věci jen tak plynout, nebrat život až tak vážně a jít do všeho po hlavě. Ovšem někdy je avšak potřeba nechat oči dokořán otevřený a vnímat ten svět kolem nás, ty lidi, ty místa, všechno, co se kolem nás děje, abychom věděli, že vše co vidíme je skutečné a potřebné..

Jsem ráda, za každý nový krok, který jsem zvládla. Protože mi to dává víc a víc síly stále pokračovat.

Pochopení k nepochopení.

7. září 2017 v 10:17 | Viktorka
Nechápu jak můžu být takhle v klidu. Měla bych řvát. Nenávidět okolí.

To co jsem dokázala mělo vést k jednomu - a to k tomu, že budu šťastná. A účel to splnilo. Dosáhla jsem svého cíle. Jsem šťastná. A to jenom proto, že jsem člověk, který se raduje z maličkostí, ale hlavně se raduji z radosti druhých. Když jsou druzí kolem mne šťastni, jsem šťastna i já. Jsem pohodový člověk, hodná a milá osůbka, která se obětuje pro dobro druhých. A dělám to ráda. Tak jako ráda lidem pomáhám, snažím se mé blízké podporovat, motivovat, pomáhat jak jen to jde. Vlastně mě to baví a čekám, že (jednou v příštím životě) se mě to vrátí. Karma ..

Mnohokrát jsem tady psávala, že jsem občasná mrcha, která dokáže lidem zničit život. To, že člověk má takovou schopnost neznamená, že ji využije na každého člověka, který mi zlomí jeden vlásek. Kdybych měla ničit životy každému, který mne někdy alespoň jednou naštval, tak bych měla na svědomí dost lidských osudů. A zničit jeden život je něco jiného, než ničit životy dva zároveň. Tak jako něco jiného je být falešná a ulhaná. Nejsem falešná. Spíš ulhaná. Jsem člověk, který neříká pravdu, celou pravdu, protože se nerada otevírám druhým lidem. Jsem introvert. Nemám zapotřebí lidem říkat detaily o mém životě, o tom co se onehdy stalo a co se za pár let stane. Proto bych to neměla chtít ani po druhých. Možná bych se měla spokojovat s tím, co mi řeknou a zbytek nechat plavat. Ta nemoc mě dožene jednou k ´šílenství ..

Jak jsem řekla jsem chápavý člověk. A jak už jsem několikrát zmiňovala - vše co se má stát se stane. A vše co se v našem životě dělo se dělo z nějakého důvodů. Nelituji a nikomu nic neberu za zlé. Rozchod není zlý, a není to něco kvůli čemu by měl člověk nenávidět. Tak jako nevidím důvod proč bych měla nenávidět nové lidi v životě těch co mě opustili. Je to přece jejich vlastní rozhodnutí a pokud jsou za to rozhodnutí rády a jsou šťastný, tak proč bych se měla hněvat? Kort když já osobně jsem šťastná i bez každodenní blízkosti oné osoby.

Psal se rok 2010, 15.3. - den kdy vlastně všechno začalo. Den, kdy jsem zažila první "lásku". A vlastně .. trvalo to skoro tři roky. Možná déle .. a možná to trvá doteď. Bylo to láska neopětovaná a já tehdy měla poprvé zlomené srdce. Kompenzovala jsem to tím, že jsem hledala útěchu jinde. A to je proč tohle vytáhla - tu útěchu hledám doteď. Žádný muž se nevyrovná - nevyrovnal - tomu prvnímu, potkala jsem jich spousty, ale pořád to není ono. Přesně před rokem se mi osudný březen změnil na osudné září a já nevěděla kam dřív skočit. Možná jsem byla ráda, že prokleté datum nemusím řešit a že vše je za mnou, ale naskočila jsem do vlaku, ze kterého ze začátku nebylo úniku. Možná jsem ráda, že tu záchranou brzdu zmáčkl ten druhý, nežli já. Já bych na to neměla tolik odvahy a raději bych se trápila ve vztahu, kde bychom nebyli ani jeden šťasten. Proto už po několikáté oznamuji, že ničeho nelituji. Nelituji toho, že jsem opustila chlapa, se kterým jsme "budovala" společný život, tak jako nelituji toho, že jsem opustila rodinu a začala nový život na druhé straně republiky. Je to totiž to nejlepší co mě mohlo v životě potkat.

Takže abychom si něco ujasnili milý přátelé, ale i ti co mě moc v lásce nemají - a že jich je požehnaně - nejsem někdo kdo by seděl v koutě s uplakanýma očima. Nejsem někdo, kdo kvůli jedné chybě zničí životy ostatních. Tak jako nejsem hysterická žena, která rozdělí dvě milující osoby. Život jde dál. Žijeme jen jednou a krátce na to, abych se starala o maličkosti kolem mě, které mě nějak v životě neomezují.

Buďme v klidu. Mysleme pozitivně. Mějme se rádi. Pomáhejme si a navzájem se motivujme. Život je krásný. Tak ho žijme s radostí.

Pac a pusu.

Vaše Viktorka

Blížíme se do finále.

5. července 2017 v 13:44 | Kacenacerna
V první řadě - velké díky vám všem. Těm co mě ty roky podporují. Ke za tím vším hodně práce, ale hlavně hodně vašich dobrých slov. Věřili jste mi. A za to vám moc děkuji.

Život na půl

24. června 2017 v 12:45 | Kacenacerna
Říká se, že každý člověk má vnitru duši někoho jiného. Říká se, že každý z nás občas myslí za dva. A je tomu tak.

Holka nevěrná.

19. května 2017 v 19:10 | Kacenacerna
Co oči nevidí, srdce nebolí. Bylo tomu tak, a je tomu stále. A nejde to vyjádřit žádnými slovy.

"Stalking"

9. dubna 2017 v 16:57 | Kacenacerna
Dobře .. na rovinu. Ocitáme se ve světě, kdy informace mají velkou cenu. Informace o druhých, ale hlavně informace o nás, protože mnohdy to co potřebujeme tak nutné vědět jsou data na naší osobu. Nebo .. vědět .. spíše něco co se dozvídáme z čisté náhody. Občas - je pravda - že to vědět nepotřebujeme.

Nad osudem moc nezískaš!

6. dubna 2017 v 19:44 | Kacenacerna

KARMA I DHARMA JSOU OSUD.

Karma je osud, který si vytváříme sami - naším chováním. Dharma nám ukazuje, že nemůžeme mít všechno. Život nemůže být krásný a úspěšný zároveň. Všechno něco stojí a jak se říká - Někdo investuje peníze, někdo city.

#book#love

8. února 2017 v 10:10 | Kacenacerna

Er jako Rozum.

4. února 2017 v 9:40 | Kacenacerna
"Svoboda, pohoda, volnost!"

Novy pohled na svět. Nový pohled na Tebe. Na vás .. Opět .. Rozum - velký pojem. Pověz mi, že mám vždy pravdu a ukončeme debatu.

Eš jako Štěstí

3. února 2017 v 20:30 | Kacenacerna
"Schovejte učebnice,
děvky jsou učebnice,
vyjebou nám mysl."

Každý z nás chce mnohem víc. Mnohem víc, než si přiznáváme. Nejen sobě - mnohem víc, než přiznáváme našemu okolí. Jen já vím co dělám. Jen já vím proč dělám to co dělám. Všehno co se stane má smysl. Někdo mi však stihl ukrást volnost. Ztratila jsem se .. ve světě lžích. V mém světě lžích. Jen na mne záleží, jestli ano či ne. Záleží jen na mne a na mých lžích. Hra o pravdu. Iluze, sny .. lži. Zase samé lži. Všechno to opravdu záleží na mne. Tak proč se obrácím na druhé s prosbou o život? S prosbou o pomoc? Proč se denně modlím? Proč se snažím dozvědět jisté osobní informace o zcela cizích lidech? Proč dělám to co dělám? Jak říkám, záleží jen na mě .. jen na mě.

Sen je jen pouhý sen ..

1. února 2017 v 13:36 | Kacenacerna
.. a je jen na nás zda se probudit chceme nebo nikoliv.

Zaujatost ..

20. ledna 2017 v 8:58 | Kacenacerna
.. proti Tobě.

Je to těžký .. milovat a nenávdět. Opilecké "mám tě rád". Bejvávalo ..


Samomluva je pro spisovatelku povinností

5. ledna 2017 v 9:09 | Kacenacerna
Slyšíš ten zvuk? %))))))))




Ro(c)k za rokem ..

15. listopadu 2016 v 22:35 | Kacenacerna
Náhodou .. s náladou. S opileckou náladou ..
Rok za rokem .. měsíc po měsíci .. den po dni. Den za dnem. Utíká to .. a není důležité jak moc rychle. Rychlost je zbytečná .. Minulost mě naučila hodně. Život mi hodně dal. Nemylsím si, že mi něco chybí .. že nám všem něco chybí. Jsem spokojená s tím co mám .. a nic nepotřebuji. Mír, klid,pohoda .. všeho je tu habaděj. Spíš chybí odpovědi. Na otázky .. na moje otázky .. otázky směřované na Tebe. Jméno .. kdo ví. Bůh to ví .. ten ví vše.

Jsem ráda o krok napřed .. o rok napřed .. o (ro(c)k. A ten roll "pičo" ..

Každý jsme sám.

15. listopadu 2016 v 8:33 | Kacenacerna
Promlouvání s Bohem. Promlouvání s duší .. se svoji. S Tvoji? Zase je mi 17let a o lásce sním. O tom, jaké to bylo poprvé. O tom, jak mne zlákal první polibek. První sklenka vína. První flaška vína. První sklenka vodky. První flaška vodky. Jak jsem utápila žal v alkoholu. Jak v drogách? Nebo-li jak se říká, dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Nač se utápět ve víně, když se můžu modlit .. když můžu plakat. Být navždy smutná .. šíleně smutná. Princezna? V rozmlácené budově .. snít. Chtít! Všechno. Život .. smrt. Hlavně tu smrt .. a proto prosím věř mi - chtěla jsem Tě žádat. Pomoz mi hádat .. co mě čeká .. a nemine.

Debatujeme o Bohu .. debatuje s Bohem. Věřím. Věřte. A proto prosím .. žádám Tě. Mezi dvěřmi, mezi řádky .. pomoz mi hádat .. pomoz mi hledat. Pravdu .. únik. Co mě čeká? A nemine?

I am I

14. listopadu 2016 v 19:51 | Kacenacerna
Jsem uzavřena. Sama do sebe. Se svými myšlenkami, se svými sny, se svými scripty .. s Tebou.


Bez Tebe nedýchám.
Bez Tebe nežiji.

Nikdo mě nezná .. jen jedna osoba. A tu osobu nezná nikdo krome mě. Já a me druhé já. Uzavřené do jedné osoby.

Trpělivost sama!

11. listopadu 2016 v 22:17 | Kacenacerna
Jsme trpělivá .. až až .. bohužel. Bohudík?

Život mě naučil trpělivost .. život mě naučil starostlivosti. A proto prosím Bože, měj trpělivost semnou .. a starej se o mne.

BOŽE ODPUSŤ MÉ HŘÍCHY.

Jednou nebe zavolá ...

Stačí pár písmenek ..

9. listopadu 2016 v 9:56 | Kacenacerna

.. pár slov, pár vět ..

.. pár článků.

Ten kdo chce, ten může přemýšlet ..

30. září 2016 v 16:39 | Kacenacerna
Je jedno kolik nám vlastně je .. Máme strach. Musíme si přiznat, že každý krok se bojíme udělat. Bojíme se říct pravdu, tak jako se bojíme lhát. Bojíme se dýchat, tak jako se bojíme zemřít. Bojíme se, že jsme příliš vysoko, ovšem nízký stupeň nám též radost nepůsobí. Bojíme se všeho, i když si nalháváme, že nemáme strach.

Jsme (prý) ve válce.

17. února 2016 v 17:03 | Kejťa
Žijeme ve svobodné zemi, kde je všechno možné. Bohužel. Nikdo vám není blízký, ba naopak. Každý druhý je pojmenován cizincem. Nesmí sem za žádnou ceu vstoupit, a když náhodou vstoupí, musí za každou cenu pryč. Tento okamžik nazýváme různě - integrace, kde se snažíme integrovat mezi české občany občany jiné národnosti, ovšem do dnešního dne nemůžu pochopit proč tomu tak je. Proč na to musí existovat odbory, tábory, ghetta, školy, školky, úřady a všemožné jiné útvary státní perspektivy, které pomáhají "cizincům" a jiným rasám o spolužití mezi námi "čechy". Není však jedno, jstli k nám přijde arab, ukrajinec, srb, vietnamec či rom? Nejsou to tací lidé jako my. To jsme klesli tak hluboko, že hodnítíme lidi podle barvy pleti? Podle národnosti? Podle počtu dětí, podle majetku, či výplaty? Chápu, že když danný člověk, který by rád žil v naší zemi nemá žádné doklady, tak to potom AHOJ. Protože my také neůže odjet nadovolenou bez platného cestovního pasu nebo minimálně s občanským průkazem. Ovšem nevidím důvod proč uvádět společnost do stavů, do jakých se momentálně dostáváme. Proč dělat rozdíly mezi jednotlivými občany a proč nazývat skutečnost UPRCHLICKOU KRIZI a vše řešit skrz politiku. Jsem asi trochu mimo ..

Čekat kilometrovou frontu na úřadu práce. Číst podmínky využítí sociálních dávek, mateřské dovolené nebo podpory v nezaměstnanosti je někdy obyvlášť zajímavé. Protože všechno tohle se rozděluje na dvě sféry. Nechci znít jako rasistka protože to opravdu nejsem. Mě je jedno, jestli vedle mě ve vlaku sedí bílý člověk nebo člověk s tmavší pletí. Jestli holdují večerky, které provozují vietnamci, nebo v parku vysedávají zahalené arbské ženy. Jsme svobodná země, tak ať tady jsou, ať jsou evidované na úřadu práce, ať mají dětí kolik chtějí, ať neracují celý život, ať mají jakékoliv náboženství, ať mají jakoukoliv řeč. Mě je to v celku jedno. Tohle není krize. Je to multikultura a my bychom se s tím měli smířit. Zrušit uprchlické tábory a všechny, ti co nemají doklady poslat pryč a ti co je mají pustit a ať si řihlásí pojištění, ať patí daně, pracují nebo jdou na úřad práce a dál vyžírají náš stát, když to umožňuje. Zrušme ghetta a jiná zařízení, které se snaží integrovat romy, protože nechápu jak naše vláda může dovolit šikanu vůči ostatním obyvatelům, kteří pečlivě celý život pracují a pak nemají nárok ani na minimální důchod. Nevim, proč bychom měli řadit romy mezi nevychované, a nevzdělané občany, když je tam bude nazývat budou se tak chovat. Když jim budem dělat privilegia a jiné ústupky a výjimka, nikdy ani po těch letech integrace neskončí. I když romové na našem uzemí jsou dost dlouho, aby se s námi "naučili" žít. Takže integrace je dost ohraný přstup. Tak jako bychom se měli posmíat vitenmacům za jejich "češtinu", ukrajincům, rusům a srbům nadávat do mafie a podobně. Pokud se nenaučíme žít s dalšími stovkami národnostmi, kteří k nám ještě přijít můžou, nenaučíme se ani žít s těmi, co k nám už dávno přišli. A pokud televizní noviny budou dál šířit paniku mezi lidmi o tom, že jsme v krizi, že jsme ve válce, v ekonomickém krachu, že se ovraždíme a rozkademem navzájem a podobně, tak se z téhle šlamastiky nikdy nevyhrabem. Naše vláda nám bude dál slibovat, jak uzavře hranice, pak je zas otevře, jak pošle domů sto dalších imigrantů, pak zas sto pustí k nám, jak uzavřou tábory, jak zas další dva otevřou. Jak přišli na nový plán integrace, jak otevřou školy a kolky přímo pro romy, jak zakážou arabům jejich víru, jak vietnmacům podnikat, jak se budem učit jejich řeč, jejich zákony, jak přijememe euro, zvýšíme coiální dávky, snížíme minimální mzdu, bílým nedáme nic, černým zase vše, vietnamce zavřeme pro padělání značek, pro pěstování trávy, araby prohlásíme za teroristy a ukrajince za mafii. Takže opravdu tleskám a jsem nesmírně ráda, že jsem v tak úžasně demokratické zemi, kde jsme všichni za jendoho, jeden za všechny. Kde jsou dveře otevřené všem, kdo bude chtít vejít. Že neděláme mezi nikým rozdíly. Že minimální mzda je nižší než sociální dávky.A až zvednou mzdu, tak zvýší daně, takže ve finále to bude stejný.Že až budu chtít od státu rodičovskou budu muset mít odpracováno 50 let. Na důchod nebudu mít nárok. A pokud chci přispět na bydlení či na vychovu dětí mám vlastně smůlu. Protože jsem se narodila v české republice a nemám an nic nárok. Ovšem, kdybych utekla z daleka a přišla jsem bez papírů, dají mi všechno. Opravdu tleskám. Tleskám vládu. Doufám, že přijde den, kdy moje děti tohle nezažijí. Že tuto krizi, kterou tak všichni nazývají, všichni pochopí protože jdiná krize která tu bohužel je, je krize politiky. Jedinná krize, která dopad jak na spoečnost, ekonomiku, vzdělávání, zdravotnictví, tak i na mezinárodní vztahy.

S pozdravem

vaše Kejťa

Miluji život.

6. února 2016 v 23:20 | Kacenacerna
Každičkou sekundu svého dosud krátkého života si vlastně uvědomím jak v krásném světě vlastně žijeme. Jaké mámě neskutečně velké štěstí, že máme možnost být tady, teď.

Něvěřím ve války, integraci, politiku a nevěřím na slova "změňme svět.". Už dávno ne. Nevěřím však ani na věčné přátelství, na lásku až do smrti a další přesladké řeči. Žiji z minuty na minuty. Žiji okamžikem, okamžiky, které mne doprovází každičkým krokem a napomáhají mi vždy a všude. Dnes, ale i zítra.

Mám rodinu, která mne miluje. Mám práci, která mne motivuje. Přítele, který mne má rád. A vlastně život, který mne baví. Takže jděte k čertu s celou "třetí" světovou válou, intergrací romů, virusem, nákazou, chřipkovou epidemii nebo s čímkoliv co vlastně vyblejou v teleizních novinách. Nemám čas a ani vůbec naladičku poslouchat jak lidé umírají, jak se neshodují a jak jde politika, vzdělání, zdravotnictví a jiné věci ke dnu. Máme se dobře. Lidé umírají, jiné se rodí. Je to smutné, vím. každý se nemusí mít rád. Ale to neovlivní to, že jsme černí, bílí, žlutí nebo fialový s puntíky. Jsme lidé, máme mozky (většina). Máme srdce na stejném místě (taky většina). Musíme se mít rádi. To už tak Adámek a Evička chtěli. Jinak by se oni dva nikdy dohromady nedali (i když neměli moc na výběr).

Pac a pusu

Vaše Kejťa

<3

PS: MILUJME ŽIVOT.

Chyba za chybou

23. ledna 2016 v 23:26 | Kacenacerna
Zapomínám. Nevzpomínám.
Nechci žít, tak jak se musí. Chi žít, tak jak by se mělo.
Zapomenout, oč tu vůbec stálo. Zapomenout, proč jde o tak málo?
Chybami se člověk učí. Moudrami jeden druhého mučí.
Není důležité zvítězit. Ale o to dost důležitější prohrát.
Nemáme zapotřebí umírat, ač tak nebo tak, umíráme.
Nejde o život, nejde o nic.
Jde-li však o život, není to o moc lepší.

Nemám sílu, číst ani psát, nemám sílu jít dál, a nemám sílu poslouchat, poslouchat vás.

PF 2016.

1. ledna 2016 v 19:42 | Kacenacerna
Každým dnem promlouváme k Bohu. Litujeme, bědujeme. Slibujeme. Bůh však za nic nemůže. Vše co si děláme, ať jsou to dobré činy, či špatné, za vše můžeme sami. Né, že by Bůh neexistoval, on nahoře je, jen na nás ze shora se dívá, kontroluje a hodnotí všechny naše činy. A stejnak tam ohodnil celkové činy za (už) minulý rok. Za rok 2015. Není důležité, co jsme ten rok dokázali, nebo naopak nedokázali, jde o to, že jsme se alespoň pokusili, a celý rok přežili, a do poslední sekundy si ho úžívali. Jak já tohle všechno miluji. To, že se člověk probudí a žijeme sen, a to, že večít ulehne a sní o životě. Život, svět je tak prostý, že si nedovedeme představit jak moc jednoduché je ho žít. Prožívat. Užívat.

Nechci slibovat. Bědovat a už vůbec ne litovat. Minulý rok, rok 2015 byl úžasný, úžasnější než rok 2014, ale vím, že rok 2016 bude ještě lepší. Protože já žiji okamžikem. Ale i budoucností. Mám sny a plány, ovšem mám oči otevřené, a vím, že nepřijede princ na bílém koni, že se duha neobjeví po každém dešti a že člověk není napořad s úsměvem na tváři. Jsem pozitivní, i když jsem si prožila své, i když mě dost lidí zklamalo, a já dost lidí jsem zklamalá já. Vždy tu byl někdo, kdo při mne stál, kdo mi věřil, ať už je to bratr, matka, otec, sestra, celá má rodina, přátelé, přítel. Vždy existuje opora, za kterou se můžu podepřít. Která mě podpoří, podrží a vyslechne.
Chci vám všem popřát nádherný rok 2016. Žijte okamžikem, neohlížejte se minulostí. Tu už nevrátíme. Čas nejde vrátit, a pokud to někdo z vás umí, ráda se přiučím. Neříkám vám abyste zapoměli, na lidi, události. Jen nechci abyste litovali věcí, ktré se vám stali, které jste udělali, nebo naopak neudělali. Život je tady, jindy nebude. Jiný nebude. Sám se nezmění. Musíte ho změnit vy. Vy sami.

Moje předsevzetí? Žít, a užívat. Nechci nic jiného, než žít naplno, mít oči otevřené dokořán, ale při tom i snít. Chci žít svůj sen, a snít o životě, který mám. Nic víc, nic míň.

Miluji vás, všechny.

Nezapomeňte, že i přes všechny bolístky, které vám minulý, včerejší rok přinesl, přešli přes práh vašeho života, je tu nový rok, nový a lepší.

Líbající

PS: NĚKDY NÁM ZBÝVÁ JENOM VÍRA. "JENOM".
 
 

Reklama