Vždycky jsem si přála změnit svět. Chtěla jsem být starostkou, otevřít muzeum, pak objevovat zakoutí a stát se archeoložkou, pak přišla na řadu spisovatelka, co bude dál?


Povídky z Obrnic

Supermann

20. října 2012 v 11:48 | Kačka
Zachrání tě,ale né dneska!

Superhrdina nebo obyčejný kluk? Chlapec Em snad ije dva životy stačí jeden pohled,jeden úsměv a vy podhlednete.Obyčejné ahoj vás omámí na celý den.Obyčejný úsměv. Stačí ho v dálce zahlédnout a vy se máte hned fájn. Tento kluk je jako bůh - "Pry neexistuje,ale stejně se o něm píše a mluví!"

Sousedka

20. října 2012 v 11:44 | Kačka
Nad krásou vládne mozek,nad mozkem krása?!

Slečná Dé,malá,hodná,vtipná.Kračí po vesici a její krásné hnědé kudrnaté vlasy ji zdobí obličej.Úsměv jí ozdobu jen doplňuje.V dětství každý den na písečku,teď s chlapci v ruku v ruce. Z malé roztomil dívenky vyrostla krásná úsměvavá slečna,o kterou se chlapci jen perou.
A samozřejmě i ona se zamilovala.Do prince,o kterém snila.Doufala v jeho ční kontakt a tak se taky stalo.Přestala snít a začla ten sen žít.Ovšem i krásná láska jako z pohádky nevydrží na vždy.ani s tím nejdokonalejším princem.A tak přestala sen žít,a mohla opět jen snít.

Šíleně prdlá

14. října 2012 v 14:37 | Kačka
I když ti je nejhůř,zvedni koutky a buď happy.

V největší úzkosti zazvoň na slečnu Vé,a pojď se smát,jelikož sní nemůžeš brečet!Začalo to dětstvím,pokračuje mládím,skončí to doufám stářím!
Lék na štěstí? Bláznivost a smích! To byla její síla,její zbraň. Ona nepotřebovala mít něco extra,jí stačilo to co má. Z ní jedinný vyzařovala ta pozitivní energie. Jedině ona se uměla zasmát všemu,co dá se říct nebylo ani vtipné.
Holka,která tě vždy vzala za ruku a řekla "Nebláznim.Jdem se bavit!" a ty si šla,bylo ti už lépe,bylo ti nejlíp.A už si neměla důvod brečet,bylo ti fájn. Šíleně praštěná,ale je to ona.Holka,která si užívá život na plno.

Pan dokonalý

14. října 2012 v 14:34 | Kačka
Krása není všechno,stačí mít mozek.

Avšak chlapec Vé měl oboje.Byl chytrý,vtipný,důvěřivý,přátelský,milý,laskavý,kouzelný,krásný,prostě nejlepší.Ty jeho oči,které vás oslnili při každém pohledu.Ten úsměv,který vás dokázal dostat na kolena.ten důvtip,terý vás vždy dostal z té nejhorší nálady.Ta laskavost,kterou prokazoval každé slečně.
On byl jiný,byl jedinečný.Nejlepší kluk,kterého jsem znala.Byl užasný.
Nemusel dělat nic,aby si ho lidé všimli,ono stačilo,že je.Že kolem vás projde,a vám se srdce neskutečně rozbuší..Když se na vás úsměje a vy se úžasem rozpláčete.Když na vás mrkne a vy jste v jiném světě.Když vám řekne "Ahoj!" a vy málem omdlíte.
To je ta originalita.v tom je tak úžasně nejlepší.

Zazračná babička

14. října 2012 v 14:28 | Kačka
Čím starší,tím si uvědomuješ své chyby.

Pani Ó byla babička několik vnoučat.Vždy je dokázala vytáhnout z nouze.Kouzelná babička,která uměla namíchat takové lektvary,které vám se vším pomohly.mastičky,krémy,olejíčky,to všechno ve své zásobě měla.
Uměla se smát,uměla se bavit,uměla chápat,uměla žít,a hlavně uměla pomoct.Protom si ji lidé hodně váží.

Ten nejmilovanější

14. října 2012 v 14:24 | Kačka
S úsměvem jde všechno lépe.

Život pana Zet se rozpadl po rozvodu.I když .. začal si užívat,jako za mlada.Avšak měl stále své tři milované děti,které sice neviděl až tak často,jako by je vidět měla,ale stále věděl,že ho měli rádi.Byl nějaký problém,on ho vyřešil.Bylo někomu do pláče,od ho rozveselil.
Byl to takový "otec do deště". Byl tu vždy,když si ho potřeboval. Problém řešil pochopením,důvěrou a smíchem.Jeho jedinný důvod k životu byl smích,byla radost ze života,vylo pochopení toho zlého života,byla důvěra,a hlavně byla láska.Láska,které si moc vážil.

Nejlepší z nejlepších

14. října 2012 v 14:21 | Kačka
Prvním zákonem přírody je milovat rodiče.

Život paní Er má vlastní příběh.Zlý,však možná i dobrý.Podle úhlu pohledu.vzít si muže,a mít s nim tři děti.Prožít s nim i společně s dětmi neodolatelné okamžiky je opravdu jako pohádka.Však jeden den si vyložila karty,a ty ji ukázaly,že nejlepší cesta ke štěstí je její rozvod a nalezení nového partnera,a tak jak karty řekly,ona udělala.Rozvedla se.Nechala své tři děti vychovávávat bez otce.
Tím začíná ten hrozný příběh.Příběh,kdy se všechno začalo kazit.Už to nebylo jako dřív.Karty ji vzaly muže,děti,smích,radost a možná také celý život.

Falešná "sestra"

7. října 2012 v 11:29 | Kačka
Raději budu mít sto nepřátel,než jednu falešnou kamarádku.

Slečna Té je malá, nevychovaná holka.Nejdřív se neznáte,ale jeden večer vám připadá jako byste se znaly už roky.Druhý den jste kamádky,třetí dobré kamarádky,čtvrtý dost dobré a pátý nejlepší.Pak přijdou hádky,pak zas usmíření,pak zase hádky a zase usmíření.A tak to jde pořád dokola.
Ale tak to přeci mezi přátelství patří?Mezi pravé přeteltví? Nebo ne?
Pak přijde chvíle,kdy máte období hádky a vy se začnete hádat ještě víc.Nikdo nechápe proč.Ana sami vy.
To co jednou zažiješ nevezmeš zpátky,i kdybys chtěl.Lituješ všech dnů,kdy si ji řekla nějaký tajemství,lituješ každéhod ne,kdy si ji považovala za kamarádku,ještě hůř za tu nejlepší.
Teď? Teď jste obě dvě hnusný svině.Když se vidíte,vysmějete se navzájem.Pomlouváte se jedna druhou.Už žádné nejlepší kamarádství,už ani dobré kamarádství,už žádné.Už jen vzpomínky a touhy.Už jen život bez lží.
Taková je slečna Té,taková byla,je i bude.

Slečna namyšlená

7. října 2012 v 11:09 | Kačka
Někdo má velkou hrdost,někdo zas ubohost.

Malá slečinka Ká je hodně po mamince.Namyšlaná,trapná a né moc přátelská.Svojí namyšleností by mohla zbořit svět.Neuvědomuje si svoje chyby,ale ostatní si je uvědomují až až.O její naivitě se snad zmiňovat nebudu,jelikož ta už nemá hranice.Být naivní a hloupá je u holky v celku normální,ale být naivně namyšlená?To nejde dohromady.
Člověk by se měl řídit smysly.Ona asi nevidí,asi ani neslyší. Slečná Ká je v jednom světě,ve světě malých,namylešných a světem nenáviděných holek,královnou.V tom našem světě,ve světě míru,pohody,důvěry,přátelství a čistého srdce,zločincem.Je jak černá díra,která pohlcuje všechno dobré,to dobré přeměnuje ve svůj prospěch na to zlé.Je jak černá díra,do které spadají nevinné lidičky,které ona stahuje sebou.
O slečně Ká,bychom mohli,my jako nevinné lidi,my kteří jim jednou do té černé díry spadli,ale byli tak odvážní,že jsme se od tamtud zase vyhrabali,mluvit hodiny,jelikož o této slečně zde kolují takové flámy,že nikdo,ani sama ona,ani ten kdo ty flámy šiří,neví co je na nich pravdy.
Malá namyšlená slečinka nikdy nebude lepším člověkem.Jeikož jak říká naturalismus: "Když jednou budeš žít v rodině,kde důvěra,pravé přeteltsví a ani čisté srdce neexistuje,nebude existovat ani pro tebe.A tak budeš žít stejně,nebo hůř než ty,u kterých si vyrůstala!".

16tka a 30tka

5. října 2012 v 20:11 | Kačka
Ve vztahu nezáleží ne věku,ale když už,tak už ..

Pani Ó a mladý chlapec Pé se znali od vidění ze školy.Ona učitelka,on její žák.Zdá-li se normální,ale v životě se stavá dost zvláštních věcí. Pani Ó byla učitelka,která se s žáky hodně bavila,chtěla jim ukázat,že i ve škole může být dobře.S chlapcem Pé to možná trochu přehnala.Jednoho dne k ní přišel,objal ji a řekl,že ji miluje.Zamiloval se do své učitelky.Do ženy,která byla o 14 let starší,než on.Jak to tak vypadalo,ona cítila to samé.Byla zamilovaná do svého žáka,jako by ji samotné bylo teprv 16náct.Byli jak malí.Mladí a beznadějně zamilovaní.
Dnes je tomu skoro tři roky a oni jsou už rok manželé.Spolu vychovávají její dceru a mají dost problémů s "rodinou".Každý kdo je vídá si o nich vypraví to nejhorší.Avšak láska nemá hranice.Milují se,a to je pro ně nejdůležitější,bez ohledu na jejich věk a hodnoty.
Naučili nás milovaní,ale také pozastavení.Pozastavení nad každou chvilkou,kdy řeknem "Jsem zamilovaný!".Naučili nás si všechno nejdřív promyslet,než do toho skočíme po hlavě.
Je sice hezké někoho milovat,ale nejhlavnší je přijít na princip a říct si plusy a mínusy každé "lásky",která tě potká,pak teprv udělej krok,který nikdy jen tak zpět nevezmeš.

Ztracený syn

4. října 2012 v 20:01 | Kačka
Jendou se něco ztratí,něco se najde,něco ne ..

Chlapec Ef byl normální kluk.Normální v puberťáckém slova smylu.Nebyl normální a sám si to uvědomoval.Avšak žijem v takové době,kde být normální nestačí.Musíš být něco extra,abys zapadl.Ale proč?
chlapec chtěl také žít.Ale nejdřív musel snít,to však neměl v plánu.Myslel si,že mu všechno projde,že je člověk,který může všechno.Nemyslel na druhý.Jednou se mu něco nepovedlo,začal se vztekat a obviňovat celý svět.Ale nemyslel na následky.Bylo pár chvíli,kdy se svět obrátil proti němu,a tak se začal mstít.Ale nikdy si neuvědomil,že celou tu dobu se obrací proti světu on.Obrátil se z líce na rub,a všichni čekají,až se z toho rubu vrátí zpátky na líc.Ano,naivita.
Všichni věří,doufají a sní,že se jednou vzpamatuje.Vstane a uvědomí si,co celou tu dobu dělal.Přizná svoji chybu.
Ale on si nic neuvědomil.Na nic nepřišel.Odchází jako zločit.Zločit s tím největším trestem,a to je samota.zůstal sám,jen s těma,co ho změnili.S těma,kteří ho mají "rádi". Přišel o rodinu,lásku a pravé přátelství.Přišel o život!

Slečna naivní

4. října 2012 v 19:50 | Kačka
Každá slečna je naivní.Někdo je míň,někdo víc ..

Slečna Es byla mladá holka,která měla sny a přání.Snila,ale stále žila.Chtěla jen mít a né stále naivně chtít.Chodí od srdce k srdci a hledá útěchu.Hledá splnění snu.Hledá smysl života.Avšak stále nenachazí.Potká ji šak pár holek.A ona začala žít.Začali si užívat život.Užívat dětství!Všechno bylo fájn.Ona se měla fájn.Bylo ji skvěle.Dalo se říct,že byla šťatsná.Potkala spoustu přátel,ale i nepřátel.Ale stále si nestěžovala.Nýbrž každé přátelství jednou skončí a tak i toto přátelství skončilo.Ona se ani nenadála a bylo po tom.Bylo po všem.Vše se rozplynulo a ona mohla začít od znova.Od znova a dokola.Pravda je,že měla kamarády,kamrádku,která ji vždy podržela,a nejen jednu.Ale velkou partu stejně nikdo nenahradí.
Žije stále.Stále sní.Doufá a naivně věří.Tak jako většina z nás.Ale už to není tak jako před tím.Namlouvá si,že jí je fájn.Fájn bez nich.Ale tak jako všichni,ví,že lže sama sobě.Není jí fájn.Je jí na nic.Na nic,úplně na nic!
Avšak se nezdává.Zvedá se a jde dál.Dál se prodírá odporným světem a nespravedlivým životem.Dál věří,sní a doufám.Dál žije!

Úvod do světa mýtů a bájů aneb Vítej v OBRnicích!

4. října 2012 v 19:40 | Kačka
Představ si malou,tedy vlastně spíše větší vesnici.Malé město? Ne,stále je to vesnice. S dvoumatisícema a osmisetma obyvatel.Vesnice,kde žiji už sedmnáctým rokem.Vesnice,kde jsem prožila spoustu skvělých,zajímavých,magických,neuvěřitelných,nezapomenutelných a prostě nejlepších chvílí mého života.Vesnice,kde vyzařuje tolik energie,že to ani nestíháš ochytat. Vesnice,kde je plno skvělých,zajímavých,magických a naivní lidí.Lidí,které se vám pokusím popsat,detailně chrakterizovat.Charakterizovat nějakých příběhem,z části pravidivém,z menší části vymyšleném.
Přesunme se do severních Čech.Do světa,kde je všechno možné,ale i nemožné.Do světa,kde žiješ,jak v pekle,ale máš takové možnosti,které ti nezakazují udělat z pekla pohádku,ráj ..
Tak pojď žít náš prostý,neuvěřitelný,(ne)zajímavý a z části obyčejný život. Pojď a společně se uč.Jelikož učení je základ života.
Nechci tě ponaučovat,ale inspirovat. Inspirovat k úspěchům a cílům,které bys jednou chtěl nebo chtěla dokázat. Inspiruj se a pochop.

 
 

Reklama