Vždycky jsem si přála změnit svět. Chtěla jsem být starostkou, otevřít muzeum, pak objevovat zakoutí a stát se archeoložkou, pak přišla na řadu spisovatelka, co bude dál?


Miluji ..

Nemiluj, nebo budeš milován.

9. června 2018 v 21:30 | Kacenacerna
A tím to všechno začalo. Láskou .. tím pocitem, který se nedá popsat, protože ten pocit dle mého ani neexistuje. Díky Bohu ..

Chci na věku věků tu zůstat, lásko ..

14. dubna 2018 v 14:41 | Kacenacerna
Že byla jsme jak blázen, to vím.

Naučme se zapomínat.
Naučme se odpouštět.
Naučme se milovat.
Naučme se věřit. Hlavně věřit. Sami sobě, ostatním.

Rána na duši a zlomené srdce.

9. listopadu 2017 v 20:02 | Kacenacerna
Zůstali jsme každý zvlášť. Asi nestačí, že já jsem na dně. Ale dobře. Začneme od znova. A zároveň to všechno ukončeme. Nemám sílu jít dál.

Nový start.

6. září 2017 v 15:16 | Viky Lutzová
Rovná čára. Přímo od srdce do srdce.

Zvedáme látku ..

13. července 2017 v 16:36 | Kacenacerna
.. o něco níž.

Za zkoušku to stálo

14. června 2017 v 18:28 | Kacenacerna
A stálo, a stálo. A pořád stojí.

Můj milý,
v životě je nejdůležitější dospět, vyletět z hnízda a postavit se na vlastní nohy.

Popleťme mužům hlavy.

20. dubna 2017 v 20:41 | Kacenacerna
Když dojde na lámání srdce vždy jako viníky označujeme muže. Občas bychom však měly otevřít oči, protože ti citlivější a ubrečenější jsou právě oni - muži.

Prý se tomu říká láska.

13. dubna 2017 v 21:28 | Kacenacerna
Ten příběh všichni známe. Prý se tomu říká láska. A prý je krásná.

Bezmoc.

12. dubna 2017 v 22:54 | Kacenacerna
Strach z prohry. Strach z výhry. Strach z lásky. Strach z pravdy. Být či nebýt - to je oč tu běží, ne? Aspoň takhle nějak se to říká .. aspoň takhle nějak bychom měli myslet. Občas ..

Muži.

2. února 2017 v 23:04 | Kacenacerna
Nemám .. mám? Chtěla jsem původně napsat, že nemám zapotřebí se tímto tématem zabývat .. ale možná jsem si to rozmyslela. Možná mám to zapotřebí. Všechno to kolem nich mám zapotřebí. Ale jak říkám - jenom možná.

Animal love.

13. prosince 2016 v 23:37 | Kacenacerna
Neuděláš nic ..
.. nic méně zbývá mi pár krásných vzpomínek.
Teď už jen lituji toho, že jsem se nechala zmást.
Ovšem ..
.. stačí málo ke štěstí, že?
A naše srdce jak kámen se rozletí na milion kousků a rázem milujeme všechny kolem sebe.
Teď už je na řadě nenávist .. chvilkové "láska".

PS: Nepřejí Ti nic dobrého. Bohužel ..
PPS: ALKOHOL DELA Z LIDI E!E

Co víc si přát?

18. listopadu 2016 v 18:13 | Kacenacerna
Spát s Tebou .. s tebou snít. Usínat. Jsem s Tebou jak stín .. tichý a tajemný. Co víc jen chtít? Bloudit s tebou krajinou .. chci dál tě mít. Jsem sáma, jako stín. Zbytek vášně ..

Lži mě .. ale ne sobě.


Už nevím co bych ráda .. co bych si přála.

Aneb: Z TVÉ "LÁSKY" MI ZBYLA JEN KOCOVINA.

Je opravdu život tak krasný, nebo si to jen nalhávam? Jsem šťastná nebo si to pouze myslím? A koho miluji a koho vlastně nenávadím? Koho znám a koho bych znát chtěla .. nebo měla? KAŽDÝ JSME SÁM.

Všichni nám můžou závidět.

18. listopadu 2016 v 1:52 | Kacenacerna

Já vím o čem přemýšlíš .. máš starosti? S tím si hlavu nelámej ..

Je ti smutnu?

Je mi smutno za lidi, co prázdný jsou ..



Každý den je pro mě velká částka, která se vteřinu co vteřinu násobí. Málo mě znáš .. málo mě znáš. Málo mě zná, málo mě zná, ten kdo o mne říká, že lásku mou si získá. Nosánek náhoru .. nezapomeň. Ten kdo mě víc zná .. ten kdo mě trochu víc zná, že jednoho já ráda mám?

Jdeme tmou .. a bosí. Každý kdo mě zná, každý kdo mě potká, může číst "Mám Tě ráda, mám vás ráda." Je nezbytné, abych byla šťastná?


Christmas time.

16. listopadu 2016 v 22:26 | Kacenacerna
Verunko, Bože .. ochraňujte nás. Milujeme Vás. Moc.

Je listopad .. půlka za námi. Něco málo přes měsíc a jsou tu ty nejhezčí svátky. Prý pokoje a klidu .. uvidíme. Zatím se daří. Nejlepší nálada .. nejlepší pocity .. svoboda. Vnost. Po třech letech. Klid. Ticho. Úžasný ..


Miliony dárků .. a vyhozeny desítky tisíc .. všemožné dekorace. Barvy, třpytky. Já a moje úchylka .. já a moje bláznovství. Je to tu. Huraaaa

Všechno pryč.

14. listopadu 2016 v 19:44 | Kacenacerna
Ignorace. A velká. A proč vlastně ne. Viď?

Nevidím důvod, proč se všechno motá jen kolem Tebe ... tak jako nevidím důvod proč se vlastně ptát. Ptát na otázky "Proč, jak, kde?" .. hlavně to proč. Proč se ptát na otázky, na které zjevně nechceš odpovidat .. a proč si pak hledat sama odpovědi, které mi jsou - tak trochu - k ničemu. Jak říkám. Tak trochu .. jen trochu. Možná .. možná mi k něčemu jsou. Byly .. spíše byly ..

Naučit se číst mezi řádky .. vědět co se pod tím vsim skrývá. A nahlas říct, že mi je to vsechno ukradený. Ze už nic vědět nechci .. a nikdy vědět nechtěla. A zase - možná - nedám si pokoj. Nikdy. A nechci říkat ze je to chyba .. je to maličkost, která ve mně už po staletí koluje. V krvi .. po celém těle. A věřte, že srdce mám tak otevřené, že nestiham brát poplatky za jeho vstup. A proč taky .. když já hloupá husička kyvnu na všechno. Všem. Hlavně chlapcům .. chlapům .. mrcham .. zmrdum .. Tobě .. hlavně Tobě. Kurva!

Nejsem sprostá. A nejsem prostá .. ale máš pravdu. Stačí mi málo. A vždy stačilo. A víš ty co - mě to málo fakt stačí. Opravdu ano. Možná stačí otevřít oči .. počkej - spíš otevřít srdce. A pusu .. a říct co vlastně myslíš .. abych nevypadala hloupeji než vypadám. Pokud to však jde. A věř, že jde.

Směřují kamsi vysoko. Hlouběji. Do vsech stran. A hltam každé tvé slovo .. každou sekundu. Bože věř, že neprestanu psát par slov, pár vět, které mi dávají cestu ven. Věř .. že nikdy neprestanu věřit. Věř, že to co píší, píší Tobě. Tak jako já věřila, ze jednou přijdeš. Tak jako stále věřím .. myslím. Sním .. o dni, kdy přijdeš a vezmeš me na svůj svět. Na Tvůj svět. K Tobě .. nějak vysoko. Někam kde je líp .. líp než tady. I když tady je báječné .. něco mi tu chybí .. láska? Víra? .. svobodné slovo .. moct se nadechnout a křičet. Brečet z plných plic. Bez poznámek, komentářů, výměšků .. bez ostatních lidí. Jen Ty a já. Já a Ty. My dva spolu. Bože prosím .. moc Tě prosím.

PS: Doufám, že sny jsou zkreslená realita. Tak jako doufam, že ty jsi můj sen. Moje zkreslená realita.

Ten kdo chce ..

7. listopadu 2016 v 18:58 | Kacenacerna
.. ten si tě najde.

A já našla. Není důležité proč a jak. Jak dlouho mi to trvalo a jakou mi to práci. Prostě jsem našla. A rozdíl mezi Tebou a mnou .. já vím co hledám. Já vím co chci .. co očekávám .. a co si slibuji ..

Neříkám nic. Raději .. člověk sice dostal dar mluvit, proto musí myslet. Ale v tomhle tom případě si mě všemožné myšlenky nechám pro sebe .. v mě hlavě .. a neřeknu to ani slovo. Jak říkám - raději. Raději budu mlčet a přihlížet tomu jak svět se mi směje. Než se k němu přidat a smát se druhým. Nemám to zapotřebí.

Ty víš proč. Ty víš kdo .. víš jak. Kdo jsem. A čeho jsem schopná. Nemám zájem. Spíš ho mám. Spíš nemám trpělivost. Ale času mám na rozdávání. A pro takové typy jako ty bych klidně umírala ..
Není důležité vyhrát tento nesmyslny boj. Bez pointy .. bez cíle .. bez chuti vlastně vyhrát. Možná se tím jen bavim .. chci se občas zasmat sama sobě. Tomu jak moc vtipne vypadám když se smějí nad tím co mi píšeš. A není to smích ironicky ani vyčnívající se .. zamilovany. A toho se možná bojím nejvíce .. nejvíc z toho všeho.

moje srdce totiž patří někomu jinemu .. nebo si to jen nalhavam?

Xxx pac a pusu :-*

Vánoce.

23. prosince 2015 v 23:26 | Kacenacerna
Vážení a milí čtenáři,

přeji vám, celé vaší rodině, přátelům, známým překrásně prožité Vánoční svátky lné pohody, klidu a míru. Nezapomínejme, že život je překrásně překrásný a nám nezbývá než ho milovat a užívat si ho na plno. Proto vám i s tímto přeji všechno nejlepší do nového roku. Hodně zdravíčka, štěstíčka a lásky. Protože jak říkám já - láska je nejdůležitější, přináší nám štěstí a lečí bolesti. Přeji Vám mnoho úspěchů ve škole, v zaměstnání, v podnikání, ve vztahu, v manželství, v rodičovství a v celkovém osobním životě. Ať se vám splní všechna přání. Ať je rok 2016 lepší než letošní. Ať dokážeme více, ať více zvládnem.


Nevzdávejte se. Nikdy.


Myslím na vás.

Budu se těšit na další rok s vámi.

S láskyplným pozdravem

adminka Kačka

Christmas time.

6. prosince 2015 v 14:20 | Kacenacerna
Handmade®









Ach, ta láska ...

1. října 2014 v 15:39 | Kačka
Platonická láska. Láska, se kterou se nám dostává takové vášně, až je to leč kdy nemožné. Láska, kteru prošla většina z nás. Ta většina, která nedokázala najít tu lásku opravdovou. Není důležité kdo byl na druhý straně, ale proč tam vůbec byl. Jak je možné, že se naše oči střetnou nad někým, koho ani neznáme, znát nemůžem, nedostaneme, nemůžeme dostat, střetnou a trvá dlouho, než se probudí. Nebo zakoukají do jiné osoby. Jak je možné, že nemůžem mít něco skutečnějšího, proč musíme jen snít, místo, abychom zažili a prožili něco úžasného a skutečně skutečného. Je smutné, že mnoha z nás kreslí srdíčka nad někým, kdo vůbec není blízký nám a ani našemu okolí.
Platinická láska. Láska známe vše, a všem dočista neznámý důvod. Jak je opravdu možné, že člověk miluje někoho, koho milovat nemůže a ani morálně či spolčensky nesmí? Jak je vůbec možné, že člověk nemůže nikdy mít to, co chce? Takový je život. A takový by nebyl, kdybych měli vše, co si vysníme. To by nebyl život, ale pohádka. Pohádka, která se nám zdá beze změny krásnější, ale mnohdy končí špatně, i v televizi. Nemůžeme za to, co se děje v našem těla, co se děje s pocitami v naší hlavě, v našem srdci, je to pouho pouhá myšlenka na někoho, která vzbuzuje takovou touhu, vášeň a přání skutečné lásky, že mnohdy zapomínáme, že je to tak. Tak neskutečně skutečné a tak nevyplnitelné. Co člověk může mít, musí mít. Co člověk nemůže, to chce. Co člověk snívá, to zapomíná, ovšem stále něco chce, i když neví co. A je mu to jedno. Stejně tak je to i s platinickou láskou. Kdybychom ji mohli mít, tak ji mít mermomocí musíme. Nemůžeme ji mít a přesto přeszevšechno ji chtít chceme. Sníváme o ní den co den, noc co noc, zapomínáme a stále chceme, i když čas po čase nevíme, koho vůbec.

"JE TĚŽKÉ VĚŘIT, ŽE JEDNOU PŘIJDE PRINC, TEN BY TĚ VZAL ZA RUKU A ŘEKL -LÁSKO MÁM TĚ RÁD. VE SKUTEČNOSTI ŽÁDNÝ PRINC NEPŘIJDE A NEŘEKNE JAK JSI KRÁSNÁ A NAJEDNOU SI UVĚDOMÍŠ, ŽE EXISTUJE NĚKDO, KDO TĚ MÁ RÁD."


A je to tu. Opravdová láska, skutečně skutečná.

Co je rok dlouhý!

21. dubna 2014 v 18:40 | Kačka

Nesním, nežiji.


Miluji. Rok utíká jako voda. Je směšné, co jsem se za ten rok naučila, co jsem zapoměla, koho jsem opustila, koho jsem našla, co jsem propásla, co jsem zažila, co jsem zkusila. Kde jsem našla strach, kde víru, kde lásku, kde přátelství a kde chybu. Člověk neví, co je důležitější. Neumíme si zvolit priority. To vede k chybám. K lásce? Nejde říct, kdo udělal větší chybu. Jestli já nebo Bůh. Jestli já nebo TY. S ním je to téměř 9 let, s ním celý život, s Tebou rok celý. Jednoduší to být nemehlo. Jak se člověk naučí, tak i zapomene. Paměť není nekonečná. Vzpomínky jednou utečou. Jak ty špatné (díky bohu), tak (bohužel) ty nejlepší. Myslíme si, že jsme jedineční, naopak, jsme kopie. Jeden druhého. Podívejte se z okna. Koho vídíte? Sami sebe? Sami sebe! Smutné .. řekl Bůh a nikdy se nám neukázal ..



Nikdy neříkej, že si nechtěl. Nikoho to totiž nezajímá. Nikdy neříkej, žes neměl v plánu. Nikdo tě neposlouchá. Nikdy se nikomu neukazuj. Nikdo se nedívá. Nikomu nevěř. Nikdo nemá srdce. Z očí do očí. Dívej se mi. Dívej se a potichu říkej jak mě miluješ. Miluj mě, hluboku a doslova.
Život je vlásek. Vlásek po vlásku se trhá. Jednou bude pryč. Paruka (ne)bude potřeba. Přetvářka ta je potřeba. Řekněte mi, že život je o lásce a já vás zastavím. Řekněte mi, že život nemá smysl a já vám ho dám. Řekněte mi, že mě nznáte a já se přdstavim. Řekněte mi lež a já vás opravím na pravdu. Řekněte mi co chcete, já (ne)vím co myslíte ..



Slovo od slova. Lež od lži. Štěstí od štěstí. Zlo od zla. Co víc si přát? Nevěř. V životě nikomu nevěř ..
Nemá cenu opakovat tisíckrát, jak moc si přát být šťastná. Nemá cenu říkat, jak neni to možné. Nemá cenu naivní lidi fackovat za každé uboze trapné přání. Nemá cenu (ne)dělat nic.

PS: Nemá cenu mi opakovat tisíckrát, jak moc chci být šťatsná. Nemá cenu mi říkat, jak moc je to nemožné Nemá cenu mě jako naivního člověk fackovat za každé uboze tranpné přání.

Klip.SSDVS.4B

7. listopadu 2013 v 11:33 | Kačka

Láska nebeská.

21. října 2013 v 3:03 | Kačka

PŮL ROKU.

Nejdýl, z nejdelších dob.
Krásných šest měsíců. Nechci znít moc sladce, ale mám prostě radost, že konečně po těch letech jsem našla někoho, kdo by mě neskutečně a opravdu miloval. Říkejte si co chcete, ale je to tady. RADOST A LÁSKA v jednom. Neberte to.

Neumím ani popsat, jak moc ráda jsem, že tě mám.
Neumím ani popsat, jak moc si tě vážím.
Neumím ani popsat, jak moc ti věřím.
Neumím ani popsat, jak moc zbožňuju tvé každodenní polibky.
Neumím ani popsat, jak moc dokonalý je můj život s Tebou.
Neumím ani popsat, jak moc si mi poplet hlavu.
Neumím ani popsat, jak moc zamilovaná jsem.
Neumím ani popsat, jak moc šťatsná jsem díky Tobě.
Neumím ani popsat, jak moc tě MILUJI.

Milovaná.

10. srpna 2013 v 16:39 | Kačka
Miluju.
Neuvědomuji si to, ale konečně jsem šťastná. Konečně mám, to co jsme si dlouho přála. Konečně mám někoho, kdo mě miluje. Konečně se můžu upřímně smát. Konečně se nemusím stále přetvařovat, že se mám fájn. Konečně nemiluji jen já, ale konečně jsem milovaná.

Asi bych ti říci měla,
jak ráda tě tu mám.
Taky bych ti slíbit chtěla,
že nikdy nechci abys byl sám.
Taky bych ti říci chtěla,
jak moc vím, že tu jsi.

JEŠTĚ ŽE TĚ LÁSKO MÁM.



Co mě to hned po ránu napadá. Srdce a úsměv komu je chci dát. Chtěla jsem spadnout do hrobu a spát. Teď ráda vstanu a užívám si života. Panenku bodnu ji to nebolí. Svět je malej a prapodivnej kraj. Po ránu jsem ospalá, však jeho úsměv hned do světa mě přivítá a já začnu spokojeně žít.
Probuzená, ranní úsměv všechno hojí. Osamělá, už se bojím. Rozpálená, hned ho svádím. Malá žena, sama v životě. Roztančená, do trávy si lehnu. Otevřu oči, kouká na mě. Proč mi tu ruku nepustí? Roztáhnu křídla a letím do nebe. On vedle mě poletí. Nedotčená, nevinná. Promárněná všechna šance. Odsouzena jeho obětí. Nedočkává, neodpovím, neslyším, nevidím.
Otevřu oči koukám do tmy. Tma, nic nevidím. Jen slyším jeho dech. Jeho lásku citít. On vedle mě leží. Já nejsem sama. Jsem s ním. Jsme milovaná.
Odhodlaná, stále hledám cíl. Konečně se snažím, dosáhnout konce. Otevřu oči on se na mě dívá. Otevřu oči on mě políbí. Otevři oči onmě miluje.


Jsme jako vítr, který sfoukne všechno z nás. Všechno to špatné. Jsme jako první polibek, kteráý si mi dal. Sladký a nevinný. Jako první den, kdy jsme tě spatřila. Nečekaná a nevědoucí. Jsem jako kocovina. Nekonečná a bolestivá. Už 4 měsíce nejdechám. Už 4 měsíce čekám. Už 4 měsíce toužím. Už 4 měsíce MILUJU.

Koukám na tu lásku a nechápu to mozkem.


Ohořelou touhou, chtěla bych dojet ke hvězdám. Ohořelou láskou, chtěla bych dojet k oltáři. Ohořelým snem, chtěla ybch dojet mimo svět. Ohořelou naivitou, chtěla bych přestat žít. Velká voda slzí, které splchnou špínu ze života. Narovnám životy, poklepu touhu. Otevřená zlomenina srdcečního svalu, trápení a milování. Nejhezčí dva subjekty v
jednom. Jsme si jistá, že tohle nikdy neskončí.

Stala jsem se vinnou, už nechci nikdo jinýho.

PS: Padám do hlubin. Padám do hlubin lásky. Odpuštím svou hříšnou duši, nechám si jen srdce a jeho lásku.


Forever.

9. července 2013 v 11:00 | Kačka
Navždy. Říkám a plním. Zatím ..

Tak mi pověz, proč zase bloudím sama? Proč bez Tebe nejde dýchat? Proč musím doufat, snít? Proč musím žít?
Život nám utíká .. minuty plnou dál. Já stále věřím v nás. Ale vrátit se v čase, nevěřila bych. Kdo by mohl vědět, že se to splní? Kdo mohl vědět, že konečně budu to "já"?

Já to cítím. Já to vidím. Já to vím. Já věřím. Já miluju. Spolu dotáhnem to k cíli. Spolu budem navždy. Spolu, jen my!
Jak člověk věří a myslí si, že nikdy nespatří nic zlého. Stále doufá v život společný. Jak sní o tom, že život bude jen a jen šťastný. Usíná s myšlenkami na něj. Život utíká, ale utíká s ním. A nic jinýho nechtít. Jenom jeho.

Miluj, věř a odpuštěj, ale hlavně teda MILUJ!


Ty a já. Já a ty. MY!
Pak jednou zjistíém zda je to hloupá hra, věčný sen nebo skutečné štěstí. Zjistím, pozdě. Zatím to zjištovat nechci. Zatím jsem šťastná. Stáéle věřím. Stále chci. Stále mám!


A až tu nebudeš, budu tě hledat v jiných, abych si připomenula to štěstí, co jsme s Tebou požíévala!

Zázrak.

14. května 2013 v 17:49 | Kačka

"Nevěřím už pohádkám, stal se však zázrak

najednou jsi tu ,mám tě ráda a ty mě máš rád!"


"Nejsme láska z románů, první a krásná."
- Avšak jsme láska skutečná, poslední a nejlepší. Nechci nic jinýho, než TEBE a být s TEBOU. Nikdy jsem nevěřila, že to jde. Nikdy jsem nevěřila, že dokážu být i JÁ šťastná, ale ukázalo se, že nejspíš můžu.A a to jsem nesmírně ráda. Nevím komu poděkovat, nevím jaké chvíle si vážit více, ale každá chvíle s Tebou, každý moment, každá minuta je nádherná a krásná, nezapomenutelná a úžasná.

"Měli jsme se potkat dřív, zdá se mi .."
- Kdyby jsme s epotkali dřív, byli byhcom te´d spolu dýl.Kdybychom se potkali dřív, začala bych ti věřit víc a už ze začátku bych neměla pochybnosti o LÁSCE. Třeba bych konečně věděla, že opravdu existuje někdo, kdo mě dokáže milovat. Teď to samozdžejmě vím, ale ještě nedávno jsem o tom spekulovala.

"Asi nám nestačí jen z lásky žít."
- asi nám nestačí, jen se "milovat". My musíme mít něco víc, ať jsem šťastnější. Něco víc, ať ten náš vztah má něco do vínku. Něco, co chybí ostatním. DŮVĚRA. Bezpochybnost. KRÁSA.

"Možná je to tak je líp a méně je víc."
- Je lepší mít víc nebo právě nic? S tebou nevim mi už nechybí nic. Bez Tebe jen tvoje dotyky. Kdybyhc věděla, že milovat je tak těžké, ještě těžší než někomu věřit, asi bych se nezamilovala, ale když ono je to tak zároveň krásné, že bych Tě milovala do konce života.



"Najednou se probouzím, když venku svítá

šťastná, že se mi to nezdá

jsi se mnou, jsi tu!"


 
 

Reklama