Vždycky jsem si přála změnit svět. Chtěla jsem být starostkou, otevřít muzeum, pak objevovat zakoutí a stát se archeoložkou, pak přišla na řadu spisovatelka, co bude dál?


Duchem (ne)přítomna

4.Chvilková radost

1. března 2013 v 1:01 | Kačka
Byla jsem šťatsná.S krásným pocitem jsem vstala z postele a mířila si to rovnou do koupelny,kde jsme si umyla vlasy a hodila je do ručníku.Nevěděla jsem co si z toho vzít,ale bylo mi fájn.Možná to bylo dobře.Aspoň zapomenu na to každodenní trápení a všechno kolem toho.
Šla jsem do kuchyně,uvařila si čaj a udělala něco k snídani.Po snídani jsem si vyfénovala vlasy,udělala culík,dala si make-up,udělala řasy a šla pomalu na autobus do školy.

- "Ahoj Leni."
- "Ahoj Andreo."

Holka,kterou totálně nenávidím a pozdravila mě někam překvapile mile.Že by s emi cleý svět obrátil vzhůru nohama?

- "Vypadáš nějak líp.Sluší ti to.Máš pěknou mikinu."
- "Děkuji ."

Ironicky se usmála.S nechápením jsme odešla do třídy,kde jsem si sedla a všichni na mě čuměli.Nevěděla jsme o co jde a tak jsem to nechapa plavat.

__

Byla hodina ekonomiky,když v tom mi na lavici přistál dopis.Něvím kdo ho poslal,někdo ze zadu,ale v tom spěchu jsme to nějak neřešila,papír rozevřela a četla.

"Ahoj Lenko.Hele pokud si myslíš,že jsi s Davidem,tak to se hodně mýlíš.Nevíš,co je to za kluka.Prosím buď po hodině u kantýny,řekni ti něco víc."

Co? Nechápala jsem.Odložila dopis do kabelky a čuměla na učitele.

- "Lenko.Copak Vám je? Ještě před týdnem zkleslá ,teď šťatsná jak rybka."

Neodpověděla jsem.Celá třída se začala smát.Já opět nechápavě zírala.
Zvonilo.Já šla do kantýny.Bylo tam spoustu lidí a tak jsme si nenápadně stoupla do fronty.Přišla na mě řada a nikdo nejevil "zájem",že by se mnou chtěl mluvit a tak jsme si koupila koblížek a šla směrem do třídy.Když v tom mě zastavila Lucka,holka ze druhého ročníku.

- "Ahoj.Lenka?"
- "Ahoj,ano.Co si mi tím chtěla říct?".
- "Hele.Před měsícem jsem potkala Davida.Bylo to sním super.Před týdnem jsme mu dala konec.Když jsem mu přikývla na to,že se sím vyspým,odešel hned po to.nechal mě v parku a dál jsem ho nezajímala."
- "A co já s tí? Mrzí mě to,ale to určitě tak nemyslel."
- "Pak se mi všichni smály.Záludně,ale smály.Nechápala jsme,ale pak mi bylo řečeno,že David to dělá takhle s každou."
- "Blbost .."
- "Předevčírem jsem měla sraz s jednou jeho bývalou holkou.Je jí 16.Přijela za mnou s kočárkem,kde leželo malé miminko.Je to jeho.Jen ji omrdal a nechal být.S malým děckem.Věř mi je takový."
- "Hele musím,zatím ahoj."

Odpálkovala jsem ji.Nevěděla jsem,čemu věřit.

__

Doma jsem pak koukla na facebook.Přišli mi tři nové zprávy.Od holek,který ani neznám,ale co,přečetla jsem si je.Všichni tři psali o Davidovi,přesně o tom,co mi řekla Lucka.Měla nejspíš pravdu.Napsala jsem Davidovi. "Zobrazeno",ale že by odpověděl,to ne.
Nejspíš to byla pravda.Chvilkosvá radost? děkuji,alespoň pár hdoin jsme mohla mít na tváři úsměv.

3.Že bych konečně zapoměla?

4. října 2012 v 17:34 | Kačka
Ty vole.Vzbudila jsem se asi kolem sedmé hodiny. Zuzka v posteli nebyla,tak jsem se zvedla a šla do kuchyně. "Cvak!" Slyšela jsem cvaknutí várné konvice a Zuzančino cupitání,která mířilo přesně ke konvici.

- "Dobré ráno!"
- "Dobré."
- "Tak co včera?"

Sedla si ke mě a začala vyzvídat.

- "Co by bylo?"
- "No,co ten kluk?"
- "Ty myslíš Davida?"
- "Tak David!"

Smála se a já se začala smát s ní. Bylo mi znovu fájn,znovu po těch dvou letech. Že bych začala zapomínat?

- "Jinak moc díky,že jsem u tebe mohla přespat!"
- "Prosím tě,samozřejmost!"
- "Jsi fakt nejlepší kamarádka!"
- "Jak jsem řekla,nic to není!"

Byla jsem za ní opravdu ráda. Kdo by taky nebyl?

- "Na oběd musím být doma,ať matka zas nevyšiluje,znáš jí."
- "Jasně,dáma si kafe a půjdu tě doprovodit!"

Dopily jsme kafe,pokecaly a já si začala balit věci.

- "Čaů mami."
- "To je taky dost,že už jsi doma,musíš do krámu!"

Jsem doma sotva dvě vteřiny a má zase náladu.Já už nevim co dělám špatně.

- "Kde je Lukáš?"
- "Spí!"

No ty vole. On si může spát,být venku do noci a já jako o dva roky starší musím poslouchat jak dítě? To je ale spravedlivý život..

Smska? Kdo mi to píše? Asi Zuzka,jestli jsem už doma!?
David? Ó,můj bože!

- "Ahoj,nevím zda si to včera myslela vážně,ale já jo.Bylo to skvělý,jsi fakt super holka.Pokud můžeš dneska ven napiš,přijel bych.Zatím ahoj a pusu David!" -

A do prdlele.jsem v tom až po uši.Teď už vážně! Alespoň zapomenu ..

- "Ahoj.Ano myslela.Bylo to krásný.Ty jsi taky fájn kluk,sejdem se za půl hodiny na náměstí.Zatím ahoj a pusu Lenka!"

- "Mami tady máš ten nákup,jdu ven!"
- "Jak ven? Oběd!"
- "Mami,jedla jsem u Zuzky!"
- "Lenino,já už tě mám plný zuby."
- "Jdu,čaů!

Prásla jsem dveřmi.Má mě plný zuby? To bych spíš měla říct já o ní! Nezajímámě,fakt ne!



- "Ahoj."

Pozdravil a dal mi pusu a tvář.

- "Ahoj!"

Byla jsem šťastná.Opravdu šťastná!A vypadalo to,že bych opravdu konečně zapoměla.zapoměla na všechno to trápení!

Celé odpoledne bylo opět krásní.Sním je snad všechno krásné.Je opravdu skvelý!

- "Tak ahoj,pak mi napiš!"

Loučil se semnou a políbil mě.

- "Jojo,ahoj!"

Políbila jsem ho také.

Vešla jsem do autobusu a on mi zamavál. Další den bez slz,bez smutku a zklamání.Že by se všechno obracelo zpátky z rubu na líc?

2.Láska na první pohled

2. října 2012 v 18:05 | Kačka
"Dnes jedem do rána,žijeme nonstop .." ozývalo se z diskotéky. Zuzka mě vzala za ruku a šly jsme společně do vnitř.Hned jak jsme vešly,přilepila se na nás skupinka holek ze třídy a společně si šly sednout k baru. Tak si kažý dal něco k pití a jak začaly hrát novou písničku,šly na parket.

- "Ahoj."
Slyšela jsem,tak jsem se otočila.

- "Ahoj!"

Přede mnou stál vysoký a celkem pěkný kluk. Celkem pěkný? No dobře,byl úžasný.Okouzlující!

- "Jak se jmenuješ?"

Áááá. zeptal se mě na jméno. Zázrak vlastně byl,že mě pozdravil. Byla jsem v šoku,ale musela jsem se zachovat příčetně,jako bych v tom nebyla nová. Nová,v čem? Ve flirtování a seznamování! Nahodila jsem vášnivý úsměv,zamrkala a odpověděla.

- "Lenka! Ty?"
- "David."

Jé,David. Já se zamilovala na první pohled. Nezajímá mě jak se chová,kde bydlí,kolik mu je atd. Byl prostě krásný a sexy!

- "Kolik ti je?"
- "Sedmnáct,tobě?"
- "Devátenást."

- Devátenáct! Ou,bingo!Z mé nevšední a hnusné nálady se na tváři vykouzlil úsměv a rázem jsem byla štěstná!

- "Jsi tu poprvé?"
- "Ano,zrovna jsem se přistěhoval,ty?"
- "Chodím jsem celkem často.Bydlim zde už od narození."

Mrkla jsem na něj,a on s eusmál. Líbila jsem se mu? Naivně jsem doufala že jo,ale jako holka co v sobě samé nevěří,tak jsem si říkala,že se asi nudí,tak čapl první holku,která mu padla do rukou.

- "Nechceš se jít na chvili projít ven a popvídat si?"

Popovídat si? O čem chce asi mluvit? Semnou? S holkou,která s těží promluví se svojí nejlepší kamarádkou?

- "Tak dobře!"

Srdce mi bušelo jak o život.Já jsem se asi opravdu zamilovala.

Celý večer jsme si povídali. Byl opravdu skvělý!Nejen krásný,ale vypadal i chytře. Zamilovala jsem se. Já vím,je to naivní,hned po prvním dnu,ale byla jsem jak malá.Holka,která měla jen dva vztahy,prvního kluka v devítce a do 17nácti,vlastně pořád,panna! A tak mě těšilo,když o mě jeví zájem každý kluk.Ale tenhle byl jiný než ty osttaní.Ten byl fakt kus chlapa!

1. Stalo se něco?

1. října 2012 v 16:58 | Kačka
"Crrrrrr .." Zazvonil školní zvonek a já vylítla z lavice tak rychle,že mi vše z lavice spadlo na zem. Celá třída na mě koukala,dokonce i profesor.

- "Lenko,pojďte ke mě!"
- "Ano pane profesore?"
- "Copak to s Váma poslední dobou je?Máte nějaké problémy?!"

Jak jsem mu však sdělit mé problémy,když jedním velkým problémem byl sám on? Samozřejmě mě doprovázelo spousta problému,které bych nejraději neřešila vůbec s nikým,ale jak když se v tom každý šťourá?

- "Nic,jen jsem unavená."
- "Tak se na zítřek vyspěte!"

Na zítřek? Pomalu jsem začala vzpomínat a bloudit v myšlenkách co je zítra tak důležitého,ale na nic jsem si nezvpoměla. Avšak nezeptala jsem se ho,jelikož už se dál na něj nemůžu dívat,za druhé nechci aby se mi na mě dál vyptával a za třetí už chci fakt domů.

- "Dobře.Nebojte se.Zatím nashle."
- "Nashledanou!"

Konečně jsem se ho zbavila,sbalila věci do kabelky,a mířila ke skříňce.Otevřela ji a přezula se. Byla jsem tak ráda,že je konečně pátek.

- "Lenko?"
- "No Zuzan?"
- "Platí ten dnešek?"

Dnešek? A jo! Do prdele. Já málem zapoměla. Spím vlastně u Zuzany a večer jdeme na diskoteku.Popravdě bych ji nejraději řekla,že mi není dobře a nikam nejdu,ale už jsem ji to slibila,tak jsem neměla na vybranou.

- "Jasně,že jo. Připravím si věci a tak za hoďku jsem u tebe!"
- "Okej,a vem prosímtě řasenku."

Zavěsila. Já si sedla na postel,a přemýšlela.Přemýšlela,ale asi pět minut,jelikož moje nálada klesla na bod úplného mrazu,tak jsem si raději začala balit věci.

- "Lenko,kam jdeš?"
- "Mami,říkala jsem ti,že jdu spát dneska k Zuzaně!"
- "Ale co ten bordel v pokoji?"
- "Mami,je mi 17náct! Uklidím to zítra!"
- "Lenino!"

Zabouchla jsem dveře a šla. Nezajímala mě.Už jsem jen tak tak vytočená a ještě do toho její kecy.

- "Čaů Leni!"
- "Ahoj .."
- "Copak?"
- "Nic.."

Úsmala jsem se,aby mi opravdu věřila,že mi nic není. I když vlastně bylo ..
 
 

Reklama