Vždycky jsem si přála změnit svět. Chtěla jsem být starostkou, otevřít muzeum, pak objevovat zakoutí a stát se archeoložkou, pak přišla na řadu spisovatelka, co bude dál?


Život jako takový už dávno není.

18. září 2017 v 13:14 | Kacenacerna |  Žiji ..
Nedávno se mi zdál sen. Pár měsíců na zpět.

Byl leden a já věděla, že je čas na změnu. Jenže někdy je to těžké - něco změnit. Snila jsem o tom, že uteču od svého života a začnu žít život nový. Snila jsem o novém lepším světě někde jinde, než jsem doposud žila. Snila jsem o nových lidech kolem mne. Měla jsem velký sen. Nikdy bych tolik nevěřila, že budu schopná oné změny. Že se všeho vzdám a začnu žít nový život, nový a lepší.

Protože to opravdu nebylo lehký. Stálo zatím mnoho času, mnoho energie, mnoho slz, mnoho modřin ... mnoho úsilí. Ale jsem tady s novými plány, s novými sny, protože ten původní sen se mi splnil. Je čas pokračovat .. pokračovat dál..

Stálo za tím hodně motivace, hodně podpory od ostatních. Kdybych neměla kolem sebe lidi - ať už kolegyně z práce nebo nejlepšího kamaráda Ondřeje, tak nejsem tam kde jsem. Život je jedna velká čára, která se nám občas rozplyne nebo rozklikatí, abychom tu čáru daly do správné polohy a pokračovaly dál, rovně, chce to mnoho soustředění. Chce tu chuť chtít a pokračovat, protože jediné slovo, které by znamenalo prohru nebo to, že o člověk vzdá znamená příliš mnoho negativní energie, která by mohla celý plán zbořit. Já se naučila žít pozitivně, i po tom všem co jsem prožila. Tak jako jsem se naučila i přesto věřit mužům a žádnému z nich dávat za vinu to, co jsem prožívala čtyři roky. Tak jako jsem se naučila odpouštět a věřit stále svým snům, protože vím, že jednou přijde den, kdy svět kolem nás dostane rozum a my nebudeme muset řešit maličkosti, protože ty maličkosti, které den co den řešíme nám zabírají tolika času, že nám nezbývá čas na ty věci důležitější. Proto je možná potřeba někdy zavřít oči a nechat věci jen tak plynout, nebrat život až tak vážně a jít do všeho po hlavě. Ovšem někdy je avšak potřeba nechat oči dokořán otevřený a vnímat ten svět kolem nás, ty lidi, ty místa, všechno, co se kolem nás děje, abychom věděli, že vše co vidíme je skutečné a potřebné..

Jsem ráda, za každý nový krok, který jsem zvládla. Protože mi to dává víc a víc síly stále pokračovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama