Vždycky jsem si přála změnit svět. Chtěla jsem být starostkou, otevřít muzeum, pak objevovat zakoutí a stát se archeoložkou, pak přišla na řadu spisovatelka, co bude dál?


Seznam hříchů.

20. července 2017 v 18:56 | Kacenacerna |  Feminismus v kostce
Před nějakou dobou jsem ztratila kamarádku. Vyhasl lidský život. A já to dala za vinu Bohu.



Moje víra byla vždy silná. Silnější než jakákoliv jiná emoce, než jakýkoliv jiný vztah. Ale po tom, co nechal odejít mladý lidský život jsem nedokázala ještě někdy vyslovit jeho jméno. Nevyslyšel mé prosby, zradil mě.
Ale uvědomila jsem si to velmi rychle. Život máme v rukou my, stejně tak jak ho má Bůh. Dnes mu to neberu za zlé. Žiju s pocitem, že se to musela stát. I když do teďka žiju v slzách. Protože je to něco, co nepřijde z měsíce, z roku, z pár let .. tohle je něco co ve mě bude žít celý život. Ale vím, že Bůh to tak chtěl. A Bůh je stále semnou.
Ta bolest je stále šílená. Bolí mě každičký dnem, každičkou noc mě bolí. Touha zemřít je silnější a silnější. Ale vím, že na to nemám právo.
Za poslední dny jsem si hodně uvědomila. A stále ničeho nelituji. Seznam hříchů je dlouhý. Tak jako seznam toho, co musím udělat než odjedu na druhou stranu republiky. A že je toho hodně. Nejsem vůbec hodná. Sakra .. měla bych se stydět. Ublížila jsem tolika lidem, ženám, mužům, rodinám. Jsem mrcha. Na jednu stranu mě to mrzí, a vím, že za to budu pykat. Pykám ..
Život je však tak přenádherně krásné, že stále nechápu, proč si někteří denně stěžují. Mám všechno - miluji rodinu, přátelé, muže kolem. Já vlastně nemám nač si stěžovat. I přesto bych chtěla lepší život. Chci nový život. Udělat tlustou čáru a začít on znova. Od znova ten starý život. Zahodit 4 roky trápení a jít do toho po hlavě. I když jsem ztratila nejmilovanější kamarádku nehodlám to vzdát. Je tu stále semnou a vím, že by za všechno byla ráda.
Udělala jsem spoustu chyb. Dělám je denně. Děláme je všici. Kdybychom je nedělali není to ten pravý život. Věřte nebo ne - nelituji žádné z těch chyb. Každá chyba mě posunula dál. Každý chlap, každá bolest, každá lež, každá rádoby "kamarádka" ,každé promiň, a každé miluji Tě. Životě - díky!
Morava je krasna. (I když chlapci na Moravě jsou stejný svině jako ti tady v Čechách. - poznámka redakce :D) Těším se. Začneme žít. Začneme na plno.

PS: Děkuji jednomu člověku za to, že mi ukázal srdce - srdce z kamene. Díky nimž nesním, ale žiju svůj sen.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 NaTyy NaTyy | Web | 20. července 2017 v 21:53 | Reagovat

Také jsem ztratila kamarádku.. a jsem i ráda, alespon vím, za co jsem ji celou dobu stála ;)

2 Admin Admin | 22. července 2017 v 21:16 | Reagovat

[1]: Mě ale kamarádka zemřela .. tahle ztráta je mnohem horší ..

3 lissy-paolohn lissy-paolohn | E-mail | Web | 14. dubna 2018 v 19:33 | Reagovat

Lidé ti mnohokrát budou vyčítat tvoje hříchy, zavrhnou tě a zradí. Ale On? On tě vždycky přivítá s otevřenou náručí. Na to se spolehni a nezapomeň. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama