Vždycky jsem si přála změnit svět. Chtěla jsem být starostkou, otevřít muzeum, pak objevovat zakoutí a stát se archeoložkou, pak přišla na řadu spisovatelka, co bude dál?


Za zkoušku to stálo

14. června 2017 v 18:28 | Kacenacerna |  Miluji ..
A stálo, a stálo. A pořád stojí.

Můj milý,
v životě je nejdůležitější dospět, vyletět z hnízda a postavit se na vlastní nohy.



Nejsem ve věku, kdy bych si mohla dovolit užívat. Na to už není čas. Do puberty jsem se dostala pozdě, však dospělou jsem se stala hodně brzy. A není cesty zpět. Je za tím hodně úsilí, hodně bolesti, hodně peněz, málo lásky. Ta jediná mi možná chybí. A možná je to jediný kvůli čemu se trápím. Možná je to však jediný co si nezasloužím. Dobře, budu upřímná. Několikrát jsem zklamala, chybovala, lhala. Několikrát - mnohokrát. A klamat okolí je něco jiného jako klamat Boha nebo klamat dokonce samu sebe. Vybrat si cestu a tou jít není lehké. Tak jako není lehké sbalit si kufry a odjet přes celou republiku. Odjet a začít od znova. A co - možná to potřebují. Možná to je právě to, co musím udělat. A jak říkám - nový život chce nového chlapa. A vlastně .. nový život chce nový sen, nový plán. Nebo právě naopak - nový život mě dovede k původnímu plánu, změnit svět, naučit se žít.

A víte co, těším se. A možná moc.

Pac a pusu a v srpnu z Moravy.

PS: Kniha "Knoflíky lásky" je téměr dopsána, chybí korektura a pak hurá do vydavatelství. Bohužel kniha nevyjde do společnosti, po veliké změně byla psána a věnována jediné osobě. Držte palce dál. Tohle je jediné co mě tu drží. Psaní .....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama