Vždycky jsem si přála změnit svět. Chtěla jsem být starostkou, otevřít muzeum, pak objevovat zakoutí a stát se archeoložkou, pak přišla na řadu spisovatelka, co bude dál?


Popleťme mužům hlavy.

20. dubna 2017 v 20:41 | Kacenacerna |  Miluji ..
Když dojde na lámání srdce vždy jako viníky označujeme muže. Občas bychom však měly otevřít oči, protože ti citlivější a ubrečenější jsou právě oni - muži.

Snaha být za největší mrchu, abych vypadala silná a odolná, mi moc nevydržela. Tak jako být milá a hodná, abych ukázala jak moc miluji. Láska bolí. A bolet bude. Bolí obě strany, oba zúčastněné. A není žádné pravidlo, koho to má bolet více a koho naopak méně. Ale většinou je to vhodná otázka. Nebo téma, které se v každém vztahu řeší. Buď se však řeší společně nebo si ho každý řeší sám.
Vždycky jsem byla za mrchu. A to si myslím, že se snažím být produktivní ve všem co dělám - práce, osobní život, vztahy. Ale identita mrchy zvítězila. Občas se to hodí. Občas to však bolí. Jak mě samotnou, tak lidi kolem. A vždy z toho vyváznou se slzami v očích právě muži. Ubližuji pohledem, a ubližuji na potkání. A nevím proč.
Mužům jsem odjakživa křivdila. Dobře - od 15.3.2013. Jsou dny, kdy vždycky něco začne. A tehdy začala toto. Rok co rok. A já vlastně stále neumím popsat co se tehdy stalo. A možná je to teď jedno. Pravda je taková, že jsem si vždy myslela, že jsme tu od toho, abychom trpěli za to jak se chlapci chovají, a jak se vyjadřují - nebo spíše nevyjadřují. To jak jsou raději za rádoby frajery a vlastně raději mlčí nežby milovali a mluvili z duše. A možná je tomu stále. Avšak jsem si naprosto jistá, že jsou tu ojedinělé případy kdy tomu tam být nemusí, nebo kdy tomu je jistý důvod. Muži umí milovat. A umí to občas až přes čáru. Tak jako stačí málo, a my jsme v tom až po uši, tak stačí málo mužům a jsou v tom ještě víc než my. Občas víc popleteme hlavu my jim než oni nám, což by se nemělo stávat. Občas je to všechno jinak, než v učebnicích a než v ženských časopisech, kde nám rádí jak se zbavit muže během deseti dnů. (Holky muže se nezbavíte za deset dní, občas ani za deset let).
Víte co je nejkrásnější? Vlastně to, jak nám řeknou poprvé "Miluji tě" a pak dodají "..Ale nezvykej si, že ti to budu říkat častěji." A ejhle za pár týdnů vám to řekne asi tak pětkrát během jednoho víkendu a to bez jakékoliv vaší prosby. Tady je pak něco jinak. A není to chyba. A ani jiný z omylů. Někdo to může považovat za osud, jiný za splněný sen. Jak říká můj bratr - je to jak z amerického romantického filmu. A ano - to je. Bláznivá romantická komedie. A o tom to možná všechno je. O tom je možná všechna ta láska. Občas se zastavit a jenom se smát. Nahlas. A spolu - hlavně to. Protože ani plakat nemůžete sami, tak proč byste měli sami milovat? Ve dvou se to tahle lépe - to už se říká nějaký ten pátek, tak se chytněme za ruku a pojďme světu říci, že láska ještě nevymřela.

Tímto se omlouvám všem mužům, kterým jsem zlomila srdce a vhnala jim slzy do očí. My mrchy to tak prostě děláme. A to naše chování - ano, to je občas nesnesitelné. Ale víte co - my mrchy to nevzdáváme. Já to nevzdávám. Jen tak - s nikým.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám můj blog? ´´

Ano :)
Ne ! :X

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama