Září 2015

Útěk do ráje

24. září 2015 v 21:32 | Kačka |  Sním ..
Někdy jen tak přemýšlím, někdy jen tak hledám. Hledám ve vzpomínkách. Hledám a ptám se, ptám se - PROČ.

Život není o tom, co člověk dokáže, nedokáže. Co člověk stihne udělat, nebo naopak nestihne. Jde o to si život užívat. Ať jsme mladí, staří. Život není dlouhý, nevíme kdy skončí. Nevíme a nikdy nezjistíme. Nestihnem se rozloučit, nestihnem dát poslední sbohem. Nestihnem zjistit pravdu, nestihnem dát poslední polibek. Nestihnem dát sklenku vína, ani poklábosit o poslední modě. Nestihnem totiž vůbec nic.
Nemusím v životě smutnit, za to, že člověk odchází z našeho světa. Musíme jenom doufat, že v tom novém světě se má líp. Nechci zapomenout na to krásné dětství, na vzpomínky na danného člověka, na chvíle s ním a poslední okamžiky s nim stravené. Chci zapomenout jen na bolest, co mi jeho ztráta způsobuje. Člověk by se přesto všechno měl přenést. Jak, ale když se s tím nehodlám smířit? Nehodlám se smířit s věcí, že mladí lidé opouští náš svět a jdou nedobrovolně nahoru, do světa jiného.
Život je o mnoha věcech. O vzpomínkách, o touhách, o snech, o věcěch, které jsme schopni udělat nebo naopak o věcech, které v žádném případě neuděláme, ať už je to z jakéhokoliv důvodu. Napsat knihu, složit píseň, postavit dům, mít rodinu, cokoliv co vlastně chceme. O tom je život. O tom by měl být.
A co dostaneme Nemoc, která nás zkolí. Bídu, která nás bolí. Život s námi nežertuje. Bohužel. Nemazlí se s námi. Nasolí nám osud, který jen tak nepřepíšem. Pláčeme, jak se říká, na špatném hrobě.
Chtěla bych znát pravdu. Vědět, proč ve dvaceti musím kupovat dvě bílé růže, obléknout se do černého a jít na pohřeb své kamarádce. Chtěla bych vědět, proč je Bůh tak nemilosrdnej, že nevyslyšel mé prosby a modlitby, za její uzdravení.

Vědět je přilíš, nevědět málo. Žít je moc, tak za co by to stálo, Člověk se modlí, prosí Boha. Co z toho, ale má?


Bože, odpusť.

Nepohrdám. Nezapomínám. Já stále věřím, že jednou přijde den, kdy se opět shledáme. Věří, že jednou přijdeš opět mezi nás, nebo naopak, my přijde nahoru za Tebou.
Nevím, ke se stala chyba. Dávám si ovšem za vinu mnoho věcí. Někdy člověk mohl udělat víc, otázka je proč to neudělal. Mohlo tak být úplně jinak. Mnoho lidí nemuselo truchlit, daný člověk nemusel přijít o život. Mohli jsme si ušetřit pár slz. Pár vzlyků, pár dní, týdnů, měsíců smutku.
Jedno období končí, druhé začíná. Zavírám kapitolu a jde se dál. Je mi to hrozně bezcitné, když se raduji, přitum má duše umírá. Mám se skvěle, život bere druhý směr, druhý dech. Jdeme dál. Žijeme sami, druhým životem, v jiném měste, s jinou prací, s člověkem, kterého milujem, na druhou stranu hodně ztratila jsem. Kamarádku, dlouholetou přítelkyni. Ovšem, jak se říká, něo á své pro - a proti. Je to sice sadisticé, ale je tomu tak. Uvědomila jsem si, že tělo je jen skořápka a není nekonečné. Duše, ovšem duše je schránka našich vzpomínek, našich snů a tužeb a budu ji střežit do konce života. A až te konec přijde, věřte mi, že duše půjde dál ..


Nikdo se nemá líp, než ty andělé, tam nahoře.
Verunko, má milovaná, navždy milovaná <3