Duben 2014

Level 0

25. dubna 2014 v 21:27 | Kačka |  Žiji ..
V životě nás tolik lidí chtělo něco naučit. Ale ne, já jen seděla a neposlouchala. Já jen seděla a přihlížela jak se celý svět hroutí. Jak si lidé ničí sami sobě svůj vlastní ubohý život. Koukala jsem na to, jak každý z nás dělá něco špatného, aby zapadl do určitě sociální skupiny, i přes to, že do ni ve skutečnosti ani nepatřil, ale oblíbenost je špatné, ale velmi časté přání, nejen holek. Je smutné, že více než 85% společnosti nenávidí více sami sebe, než ty okolo sebe. Smutnější je, že ti méňě nenáviděny sami sebou, jsou více nenáviděny společností. A z tohoto kola nelze ven. I kdyby jsme se rozkrájeli. Sociální propojení je někdy větší zlo, než ukrutná samota. Nenelhávejme si nic ..

3

Je vtipné dívat se na skupinky určitých lidí, které se snaží dělat něco zajímavého, něco, co b ostatní upoutalo, ovšem je pravda, že sociální zařazení je pro někoho silné pouto, jak přežít, pro něko však zkáza, jak co nejrychleji zemřít. Tak či tak, nevíme co je správné. Tak či onak, nevíme jak dál. A bez toho, že jsme někdy provedli něco zlého, i těm koho máme rádi, se nemáme za co stydět, jelikož každá dobrá lež a chyba je dobrý úmysl. I když vezmeme-li to z druhého pohledu, žádná tzv. "dobrá" lež neexistuje, tím pádem dobrý úmysl taktéž.

6

Měla bych se řídit pravidlem - "Život není o tom cos udělal, ale o tom co uděláš.", ovšem i přesto se stále vracím k věcěm, které jsem provedla, místo toho abych se starala o věci, které bych udělat mohla, někd v budoucnu. Jestli ty určité, nebo ta určitá věc, je špatná, je pod můj rozum, moje chápání ohledně sociálních a někdy i milostných vztahů spadá na pod nula a tím pádem je na čase je hodit za hlavu. Zapomenout na starosti a začít uvažovat nejen logicky, ale i sociálně, protože sama budu vždy nula. I když, ta jsem i tak ..

3

Není důležité být před osazenstvem nejlepší, nejchtřejší, nejmilejší a nejbáječnější pod širým sluncem i nebem, ale naopak. Ať každý ví a zná vaši pravdu, ať už je jakkoliv hnusná a podlá. Nemáme co skrývat, nebo bychom aspoň v sebemenším prospěchu neměli. Tak jako tak, nemáme důvod a ani právo hrát roli člověka, kterého nemáme v popisu práce. Špinavá práce neni práce, ale svinstvo a za svinstvo se občas platí .. Život nám to vrátí!

Co je rok dlouhý!

21. dubna 2014 v 18:40 | Kačka |  Miluji ..

Nesním, nežiji.


Miluji. Rok utíká jako voda. Je směšné, co jsem se za ten rok naučila, co jsem zapoměla, koho jsem opustila, koho jsem našla, co jsem propásla, co jsem zažila, co jsem zkusila. Kde jsem našla strach, kde víru, kde lásku, kde přátelství a kde chybu. Člověk neví, co je důležitější. Neumíme si zvolit priority. To vede k chybám. K lásce? Nejde říct, kdo udělal větší chybu. Jestli já nebo Bůh. Jestli já nebo TY. S ním je to téměř 9 let, s ním celý život, s Tebou rok celý. Jednoduší to být nemehlo. Jak se člověk naučí, tak i zapomene. Paměť není nekonečná. Vzpomínky jednou utečou. Jak ty špatné (díky bohu), tak (bohužel) ty nejlepší. Myslíme si, že jsme jedineční, naopak, jsme kopie. Jeden druhého. Podívejte se z okna. Koho vídíte? Sami sebe? Sami sebe! Smutné .. řekl Bůh a nikdy se nám neukázal ..



Nikdy neříkej, že si nechtěl. Nikoho to totiž nezajímá. Nikdy neříkej, žes neměl v plánu. Nikdo tě neposlouchá. Nikdy se nikomu neukazuj. Nikdo se nedívá. Nikomu nevěř. Nikdo nemá srdce. Z očí do očí. Dívej se mi. Dívej se a potichu říkej jak mě miluješ. Miluj mě, hluboku a doslova.
Život je vlásek. Vlásek po vlásku se trhá. Jednou bude pryč. Paruka (ne)bude potřeba. Přetvářka ta je potřeba. Řekněte mi, že život je o lásce a já vás zastavím. Řekněte mi, že život nemá smysl a já vám ho dám. Řekněte mi, že mě nznáte a já se přdstavim. Řekněte mi lež a já vás opravím na pravdu. Řekněte mi co chcete, já (ne)vím co myslíte ..



Slovo od slova. Lež od lži. Štěstí od štěstí. Zlo od zla. Co víc si přát? Nevěř. V životě nikomu nevěř ..
Nemá cenu opakovat tisíckrát, jak moc si přát být šťastná. Nemá cenu říkat, jak neni to možné. Nemá cenu naivní lidi fackovat za každé uboze trapné přání. Nemá cenu (ne)dělat nic.

PS: Nemá cenu mi opakovat tisíckrát, jak moc chci být šťatsná. Nemá cenu mi říkat, jak moc je to nemožné Nemá cenu mě jako naivního člověk fackovat za každé uboze tranpné přání.

Život je jen náhoda ..

19. dubna 2014 v 19:54 | Kačka |  Žiji ..
.. a proto člověk neví, co se stane.
A proto člověk neví, čím vlastně bude. Proto člověk neví, čím se má stát. A proto člověk neví, jaký sen si má plnit.

Nevím čím budu, ale jednou něco budu. Život utíká tak rychle, že člověk nemá ani čas přemýšlet co z něj jednou bude. Má jen pár chvilek, aby chvíli (čas od času) přemýšlel, co jendou se svý (ubohým) životem. Co jednou, za pár let?

Člověk neví. Neví co bude zítra, neví co bylo včera, neví co bude za pár let. Jak si má vybrat školu, zaměstnání nebo vhodný plnitelný sen, za který bude po čase rád? Jak má žít s tím, že si vybral špatně? Nebo že si vybral něco, co nelze obohatit? Neuspokojený život, není život. A život bez budoucnosti nemá smysl. Nemyslím si, že je potřeba plnit si své sny, potřeba je nějaké sny vůbec mít. Bez snů, bez fantazii a bez vize do budoucnosti člověk nemá páru o tom, že něco bude. Takový to člověk, je jen posel života. Života, který spolkne společnost.

"VŠÍM ČÍM BUDU, BUDU RÁD/A!"



Rok co rok jiný sen. Ovše všechny sny spolu souvisí. Kdo by řekl, že se dám na cestu archeoložky a učitelky zároveň? Všechny cesty mají cíl. Smysl a úroveň. Je jedno jakou půjdete dřív, hlaví je, že se pokusíte do cíle dojít, i když ve skutečnosti k němu ani nedojdete.

Když se podívám na to, že jsem si v deváté třídě vybírala střední školu, směji se. Jak moc na nás všichny doléhali, že cesta na střední školu je cesta k životu, tak ať vybíráme obor, který chceme jednu uplatit. Špatně. Já si vybrala špatně.

Cestou necestou, poleme nepolem. Život je takový, takový jaký ho berem.


Říkám si, jestli by nebylo lepší nesnít. Život by byl lehčí. Žádná naivita a dlouhé čekání na to, co se málokdy stane. Nemuseli bychom se úměrně snažit o to, co by nám život měl dát sám od sebe. Snažit se o to, abychom byli šťastní, když bychom byli šťatsní i tak, jelikož bychom si nedělali zbytečné předsudky o tom, že život je ta špatný, že musíme žít v jiném, v hezčím. Nemuseli bychom si každý den ptát sami sebe, co děláme špatně, jestli tedy vůbec něco děláme, k tomu, abychom dosáhi svého cíle, bez zasáhu jiné ruky nebo bez újmy na zdraví. Život přece není o tom, čím budem, ale o tom, jací budem a nemyslí se tím, jestli budem chodit v luxusním oblečení a chodit jíst do vysloužených restauracích, ale myslí se tím, náš charakter a to, jak se chová ´me k ostatním a především k sami sobě - Nenáviděný člověk sám sebou, bude nenáviděný celou společností.

Uála. A je to tady. Myšlenky na budoucnost, na sny. Naivní předsudky o tom, že náš život bude lepší než Růženčin.

Škola,základ života.

16. dubna 2014 v 15:57 | Kačka |  Žiji ..
Je smutné, když se podívám pár let dozadu. Je smutné, že všechno to krásné je za námi. Je smutné, že vše na co si člověk azčíná zvykat utíká pryč. Všechno je tak smutné ..

4 roky .. během jednoho měsíce pomalu, ale jistě ubýhají. Měsíc po měsíci, týden po týdnu, hodina po hodině, minuta po minutě, vše mizí. Buďme si jistí, že to, co bylo už nikdy nebude. Ať chceme nebo ne, smiřme se s tím. Školní lavice pomalu opouštíme, vrháme se do životů. Spolužák míjíme a slibujem si, jak vídat se budem dál. Ovšem .. všichni víme, že poslední den školy, bude poslední den pohromadě. Sliby, chyby ..
Základ života? Co nám život dal, to nás škola nenaučí. To co škola naučí, život nám nedá. Co si sebou do života vzít? Počítání rovnic, psaní diktátů, čtení dětských knížek, výpočet obsahu nebo chemické vzorce? Každý učitel ví svý .. Nikdy základy teorie nestačí. Málokdo nám poví, že škola je o životě, ale život není o škole. Málokdo nám prozradí, jak to chodí tam venku. Jak to chodí ve skutečném životě bez titulu studenta. Co si odnést?
Vždy není potřeba ležet celý víkend v knihách, aby písemka byla na jedničku. Není potřeba být vždy a ve všem nejlepší. Život není konkurenční boj mezi několika lidmi. Život je samostatné učení věcí, které dál využijeme. Život je stádim studia, která nám konečně dá něco, co se nám jednou bude opravdu hodin.





Víte .. bojim se, že za měsíc všechno bude pryč. Všechny ty 4 roky života. 4 roky "mučení". To co nám život dal, nám zase vzal. Tak proč nám to vůbec dává? Bojim se .. Co když už nic nebude, tak jak by mělo? Myslela jsem si, věřila jsem, doufala jsem, že už to bude napořád. Ovšem, sama jsem musela vědět, že to jendou skončí, přesněji za 4 roky. Ale co si budem nalhávat, byly to nejlepší roky mého života. Nové zkušenosti, nové zážitky, nové a lepší lidi. VŠECHNO JE JENDOU POPRVÉ, VŠECHNO JEDNOU NAPOSLEDY. Nikdy není potřeba lhát sama sobě. Tak bych si neměla lhát - BUDE SE MI STÝSKAT. To, co jsem se naučila bylo těžké, ale zároven lehké v tom případě, že život se nemýlil. Měl pravdu .. škola je základ života. Základ nejlepšího života. Pak přichází jen starosti, závazky ..


PS: JEN ABYSTE VĚDĚLI, PRVNÍ MATURITNÍ ZKOUŠKU, ZKOUŠKU PRAKTICKOU Z ÚČETNICTVÍ, MÁM KONEČNĚ ZA SEBOU A S VÝBORNÝM POCITEM. Tak držte dál palce ))))