Červenec 2013

Good luck.

31. července 2013 v 17:54 | Kačka |  Žiji ..
Záhada. Život je jedna velká záhada. A nikdo nemá ponětí jak ji rozluštit. Já osobně zkoušela hodně způsobů. Hodně způsobů jak najít logické a racionální řešení. Ale .. během těch 18ti let jsem nic nebjevila. Stojím stále na jednom bodě a nehnu se. Pokouším se, ale ještě jsem nenašla způsob jak. Kdy, kde a ským ..
Plánuji budoucnost, ale všechno to jsou jen lži. Velké ohromné lži. Ode mě pro mě. Lhát sama sobě je mnohem horší než lhát někomu koho milujem. Ovšem nevím komu lžu více ..


Nikdy jsem nikomu neřekla celou pravdu, Pravdu o něm. O hlasu, který vyvolává pocit lásky, důvěry a vůle něčeho dosáhnout. Nikdy jsme neřekla cleou pravdu o tom, že žiju a sním zároveň. Nikdy, nikomu. Měla bych?

PLÁČ MI NEPOMŮŽE. TAK JAKO KŘIK A ODCHOD.


Pac a pusu, drahý světe.

PS: Jednou v životě mě někdo pochopí, jednou snad ano. Brzy doufám ..

Vždycky jsem se cítila divně. Tak náhle jiná. Jiná než ostatní. Než většina lidí. Než většina holek. Holek v mém věku. Ale že až tak? Až tak, že si vedu "denik" v 17ti? Až tak, že skrývám přede všemi něco, co nevím ani já sama? Až tak, že všem lžu? Až tak, že vůbec nevím co dělám? Co mluvím? Až tak, že ani nevím, co je pravda?
Vím, že jsem vždy měla důvod nenávidět celý svět. Na všechno si stále stěžovat, kritizovat a chybovat. Všechno to bezajistě vím. Ale nevím jendo. PROČ? Proč? Jedna a ta samá otázka. Odpověď stále není. Stále mi ji nikdo nepodal. Jak mám teda (kurva) vědět říkat pravdu? Jak, když jí neznám? KURVA JAK?

PPS: Jakákoliv chyba je cesta k cíli.

TA UPŘÍMNÁ HOLKA NEBO PODLÁ A PRAŠTĚNÁ LHÁŘKA?

CO Z TOHO VÍC?

CO Z TOHO TEĎ?


Až se mě zeptáš proč, já ti odpovím protože.

Nemám sílu, nemám chuť, neznám způsob, neznám klid.
Nevím jak dál, nevím nic, nevím proč a ni nevím jak. Jen vím, že jedu dál. Že jsme stále na stejné cestě. Jen nevím kam směruje.
Jsme výborný lhář. Umím vyslovit lež, aniž bych se tvářila provinile. Ale po té mé výčitky svědomí vyjdou najevo a já mámm holt smůlu, že jsem se rozhodla lhát a ne mluvit pravdu. Pak už nejde couvnout. Nejde to vzít zpět a já se topím ve lži, ve své vlastní lži.


Jaké je to vzpomínat? Zavřít oči a nechat se vést minulými časy, zážitky, zkušenostmi, vzpomínky.
Zavřít oči a vědět, že to nikdy neskončí. Vědět, že to není proprvé, ale po druhé, ale né navždy. Naposledy? Vědět, že člověk má právo se vracet, vracet se a vzpomínat.

Vzpomínat ..
Na první smích,
na první radost,
na první slzy,
na první pláč,
na první lásku,
na první sex,
na první přátelství,
na první opuštění,
na první naivitu,
na první odpuštění,
na první sen,
na první a poslední život.

I VE SNU JSME TO MY. I KDYŽ NECHCEM.

PROBUDÍME SE A JSME TO MY.

JEN NĚKDE JINDE. JEN S NĚKÝM JINÝM. ALE STÁLE JSME TO MY.


18 let. BIG GIRL?
Možná jo, možná ne.

Ale i přesto.
Rozum dospělý, postoj dětský. Můžu si myslet co chci, všdy se budu tvářit jak 15ti letá.
Co já bych měla koho poslouchat? Kurva za prvé je to mů život. NÉ VÁŠ!
Za druhé, je mi 18 (Smějící se), takže

Nejde o to, jak sjem to všechno prožila, ale jde o tom s kým.

Změnilo se vůbec něco? Za poslední roky, měsíce, tydny, dny? NIC. Zdá se mi, že ne. Zdá se mi stejně všechno trapný. Všechno stejně o ničem. Všechno stejně v prdeli.

- Jak se to pozná?
- Jak se pozná co?
- Změna.
- Změnu nepoznáš, změnu musíš cítit!

Musíš lhát, abys neztratila ty nejlepší, tak jako musíš mluvit pravdu, abys naštvala ty cizí.
- NIKDY NELŽI POKUD TVÁ LEŽ NEMÁ DOBRÉ ÚMYSLY, I KDY ŽÁDNÉ DOBRÉ LŽI NEEXISTUÍ, EXISTUJE JEN ŠPATNÁ PRAVDA - NELŽI, ALE NEMLUV PRAVDU!

Život nám přinesl nové možnosti, smrt však ještě novější.

PPPS: Mě nejde o to, abych žila šťatsně, mě jde o to, abych šťastně umřela.


Forever.

9. července 2013 v 11:00 | Kačka |  Miluji ..
Navždy. Říkám a plním. Zatím ..

Tak mi pověz, proč zase bloudím sama? Proč bez Tebe nejde dýchat? Proč musím doufat, snít? Proč musím žít?
Život nám utíká .. minuty plnou dál. Já stále věřím v nás. Ale vrátit se v čase, nevěřila bych. Kdo by mohl vědět, že se to splní? Kdo mohl vědět, že konečně budu to "já"?

Já to cítím. Já to vidím. Já to vím. Já věřím. Já miluju. Spolu dotáhnem to k cíli. Spolu budem navždy. Spolu, jen my!
Jak člověk věří a myslí si, že nikdy nespatří nic zlého. Stále doufá v život společný. Jak sní o tom, že život bude jen a jen šťastný. Usíná s myšlenkami na něj. Život utíká, ale utíká s ním. A nic jinýho nechtít. Jenom jeho.

Miluj, věř a odpuštěj, ale hlavně teda MILUJ!


Ty a já. Já a ty. MY!
Pak jednou zjistíém zda je to hloupá hra, věčný sen nebo skutečné štěstí. Zjistím, pozdě. Zatím to zjištovat nechci. Zatím jsem šťastná. Stáéle věřím. Stále chci. Stále mám!


A až tu nebudeš, budu tě hledat v jiných, abych si připomenula to štěstí, co jsme s Tebou požíévala!