Červen 2013

The End.

22. června 2013 v 18:22 | Kačka |  Žiji ..
Končím. Ne natrvalo, ale prozatím (musím) skončit.

"Byla to láska a byla krásná."

Nechce se mi tomu ani věřit, jak dlouho jsem bez toho psaní vydržela,ale zjistila jsem, že jsem psala jen ve chvíli, kdy jsem měla depky, které momentálně nemám, ať už to znamená cokoliv, nemám zapotřebí psát, jelikož není o čem. Nebo spíše nemám si na co stěžovat.
Je to smutný. Nezahazuji s tím všechny moje sny a cíle, jen je prostě pozastavuji. Určitě se někdy zase shledáme a čas od času sem něco hodím, ale NO TIME, NO MOTIVATION.

VÝMLUVY, VÝMLUVY A ZASE SAMÝ VÝMLUVY ..

Vííím! Všechno bezajistě vím. Však já se nezvzdávám. Pořád mám vůli chtít a mít jednou to, o čem celý život sním. Ale prostě zatím musím přibzrdit. Taky jenom nensít, ale na chvíli, na malou chvíli žít. Když už jsem po dlouhé době šťastná. Prosíím.
Jak dlouhojsem nepsala? skoro 3 týdny. A to s velkou námahou. Mám myšlenky, mám nápady, mám inspiraci, ale nemám chuť. Když píšu, necítím se jako blogerka, ale jako propadlík. Jako někdo, kdo se vzdává svých vlastních snů, své "kariéry", kterou tak "dlouho budoval". To jestli ten propadlík jsem, je otázka na straně vaši, odpověď též.
 
Když si uvědomím kolik jsem toho s blogem prožila. ty depky, ten smutek, to štěstí, tu radost. všechny ty vzpomínky, zážitky, zkušenosti, ať už hezké nebo ne. Je těžký to všechno zahodit, proto nekončím, jen na chvilí zavírám.

Neodcházím, jen se s váma na chvíli loučím.


"Tak jsem zase sama s pocitem že v srdci mám - rezestláno. "


Everything is OK

2. června 2013 v 17:15 | Kačka
Všechno dobré. Všechno nejlepší! Jako nikdy dřív.

Dříve jsem psala z depky. Z nervů, z každodeního trápení. Teď nepíšu, protože nemám nic, co mě trápí. Nemám o čem psát. Nic se neděje. Už měsíc mi je FÁJN. A to bez ironie. Ale jak se přesto přenést a psát? Jak se mí fájn a stejně najít inspiraci? Dříve jsme vám všem cpala moje depky, teď vás budu krmit mým skvělým a dobře procházejícím životem. Lepší než si stále stěžovat na to, jak ukrutně přežívám.

HLAVU HORE A USMÍVÁM SE.

Díky všem. Díky JEMU,jemu,jemu. Je to zvláštní, ale díky opravdu všem. Bráchovi za změnu, Kájovi za lásku, mamince za podporu, otcovi za nadsázku. Nebýt toho všeho zlého, nenastane nic hezkého.

NEBO-LI , KAŽDÝM NOVÝM KONCEM ZAČÍNÁ JEŠTĚ LEPŠÍ ZAČÁTEK.



PS: Aspoń jsem zapoměla.