Březen 2012

Já píši vám tento článek ..

30. března 2012 v 13:19 | ♥Ta z OBRnic♥ |  Téma týdne ))
Já píši vám,
tento článek.
Co v něm mohu zmíniti.
Teď vím,že máte možnost
tuto stránku zavříti.
Leč věřím,
že lepší čítat toto,
než čekat na plodnost.

Já nejdřívě psát jsem nechtěla,
a veřte - není to znát!
Teď čekám na možnost,
až se mohu něco dát.
Kdybych jen kapku odvahy měla.

Jednou za týden,
vás u mě čekám jen.
Až opět uvítám,
Vaše komentáře a hlasy.
Než znovu tento týden uteče,
tato báseň tu stejně zůstane.

Světlem a tmou,než napíši vám.
Však řekli,že to stejně nečtete.
Že se vám to nelíbí,vím ..
A vy ,jenž u mě našli jste rým.
Třebaže vás uznávám a ctím.

_____________________________________
Rýmy použity z básně od A.S.Puškina a jeho básně Evžen Oněgin(Já píši Vám,co mohu více ..),kterou jsem se ve středu učila jak blbá ! :D

O čem budem psát? - Jaký bude další článek? - Hlasuj v anketě ;)

30. března 2012 v 9:41 | ♥Ta z OBRnic♥
Hlasujte v anketě pod článkem :)
___________________________________
1.Tajemné symboly - kriminálka.
- tajemné smyboly,které zobrazují kriminalsitce Emě vysvětlení vražd ...
2.Sny - fantazi
- Alex z dětského domova má zvláštní sny,ve kterých vidí horzné věci,které se pak v realitě stanou a ona má za úkol to všechno dát do pořádku ...
3.Brno vs Plzeň - román
- Dívka Wiktorie se má rozhdonout jestli zůstat s matkou v Brně nebo odjet s otecem do Plzně ...
4.Princezna Klotylda - pohádka
- Příběh o líné princezně Klotyldě,kterou si nechce nikdo vzít,a tak musí její rodiče naštívit starou vílu a podepsat s ní smlouvu o změně ssvé dcery k lepšímu ...

Můj svět a Moje země ´´♥

25. března 2012 v 12:56 | ♥Ta z OBRnic♥ |  Žiji ..
Moje země? Odtud jsem :*
Můj svět? Žiju zde i bez Tebe ♥

Jednou se stanu starostkou ! :P´´

Víš,tvůj názor mě opravdu nezajímá.Já to tu mám ráda,a ty si odtud utíkej.Vím,že sny jsou sny proto,že se nesplní,ale stejnak věřím ..
Říkej si co chceš,si jen další debil co to nepochopí !


Bydlim tu 16 let.Našla jsem si tu plno přátel.Dochodila jsem zde Základní školu a dokonce jsem byla její předsedkyní.Zažila jsem zde takových věcí,jaké jdi neumíte představit.Starák,ovčárna nebo obyčejný hřbitov?!To kouzlo samo od sebe.Ty záhady,které jsem si nikdy neuměla vysvětlit.To proč to všechno píši,i to proč to tu chráním.Jednou zde postavím muzeum,aby každý věděl co to Obrnice vůbec jsou.Jednou se zde stanu starotkou a dopřeji obyvatelům Obrnic to co přesně budou chtít.Obrnice jednou postavim na takový žebříček,aby každý o nich věděl.
Nevím co Vás jinak zajímá,ale Obrnice jsou můj svět.
Žiju zde po svém,né po tvém! ´´

Nejprve bych se chtěla omluvit ..

23. března 2012 v 15:49 | Kačka |  Mocná jeskyně
Možná bych se měla omluvit,jak Vám,tak i saba sobě,Čtvrtý díl příběhu Mocné jeskyně jsem začala psát v deváte třídě základní školy,teď jsem ve druhém ročníku školy střední.Věděla jsem,že tento díl musím dopsat,už jen díky duševnímu spojenís dějem.Jenže jsem neměla náladu ani inspiraci pro dokončení.Až tento měsíc,mě opět zavál březnový magický pocit,kerý je spjat také s datum 15.3,a proto jsem se konečně dostala do dokončení čtvrtého dílu.Jsem na to pyšná,je to takový můj spisovatelský úspěch.S dějem jsem se ztotožnila.Ano nevím proč,ale děj mě tak nadchl,až se zná být realný.Přemýšlím také s pokračování,jen nevím pořádně kde a odkud pokračování začít.
Četli jste Mocnou jeskyni?
Líbíla se ti?
Chtěla bys pokračování?
Nečetl si jí?
Ráda bych abyste hlasovali v anketě pod textem.
A do komentáře kdyžtak psali téma pokračování ,kdyžtak číslo podle toho,které pokračování bych si představovala já,ale pokud by tě napadlo něco svého určitě dej vědět!:
1. Honzova vzpomínka na sestru Lili
2.Cesta královny a princezny zpět do magického světa
3.Náštěva zamilované Lenky Thomase do Orlího lesa

Určitě bych uvítala nějaké hlasy v anketě.A také komentáře pod článkem.Nevadí mi i Vaše negativní komentáře,každý názor cením a jsem za něj ráda.
Předem děkuji ´´

Mocná jeskyně 4 - Vrátí se? ´´ - 2.část

23. března 2012 v 15:35 | Kačka |  Mocná jeskyně

Vrátí se?
Mocná jeskyně
Díl 4. , 2.část

Ranní povinnosti.
Kolem sedmé hodiny ranní zakokrhal kohout a všichni se vzbudili.Vašek už byl vzhůru před svítání,musel nakrmit zvěř a připravit snídani,už mu jenom zbývalo zamést a nakoupit,ale to nechal na dětech."Stávat lenošit,stávat a pracovat."všichni nečeklali a šli za Vaškem do baráčku,Václav jim rozdělil práci.Kluci šli pro dříví a potom museli uklidit kamna a pec.Holky museli nakoupit a zamést,podrobněji si to rozdělili mezi sebou sami.Jirka a Honza šli pro dříví a Thomas šel vyklízet pec.Lenka a Anděla zametaly a Liliana s Viktorií šli nakoupit Vaškovi něco k obědu a další potřeby,které potřeboval.Pro dřevo museli ke starému pánovi,byl to asi dřevorubec,který každy první úterý v měsíce slíbil Vaškovi dřevo,samozřejmně za nějaké kouzláky.Kouzláky byly peníze,kterými se platilo v kouzelném světě,Václav dal chlapcům deset kouzláků.Měli by stačit na dříví na čtrnáct dní,možná i na dýl.Thomas měl docela lehkou práci a někdy si dokonce pokecal s holkami,když zametaly kolem něho v domě.Ale Vašek holky raději rozdělil,každé dal jedno koště jedna byla v domě a jedna venku,aby si nemohly povídat,ale stejně si Lenka s Thomasem povídala.Anděla si mohla povídat možná tak se slepicemi na dvoře,tak si alespoň zpívala."Jsem to já..srdce mám tvárne,láska se mi peklem odmění,já už z nám svá trápení.....srdce mé je stálý viník,vždyť záře je příbuzná s tmou a stíny jen lžou..."Začala zpívat Anděla,ale při tom vynechávala pár vět,protože text písně neznala celý nazpaměť."Je to krása mít své srdce zatemnělé,při bouřkách jsou ženy znovu nedospělé,láska to je pocit.."dál zpívala falešně,ale nevadilo jí to,protože si zpívala potichu,tak ji nikdo nemohl slyšet.Zatímco si Anděla zpívala holky už byly skoro u obchodu,nebyl to spíše obchod,ale taková malá hospůdka,kde prodávali všechno na co jste měl chuť.Ale děvčata si nic koupit nemohla,protože měla Vaškovi peníze a ten to měl určitě přesně."Tak co si dáte..dě..kdo vlastně jste nikdy jsem vás tu něviděl."zakřenil se hospodinec,"Jsme tu na návštěvě u Vaška...je to náš...."začala odpovídat Liliana.Viktorii,ale napadlo slovo,které jim chybělo do konce věty,"....strýček...Ano je to náš strýček."slovo nebo spíše tón hlasu zněl trochu nevěřícně,ale asi uvěřil každému slovu,protože se netvářil podezřele."Slyšel jsem,že má synovce,ale o neteřích se nezmínil."jeho obličej se,ale náhle změnil v nejistý tvar."No není to náš pravý strýček,jenom se znal s naší matkou,tak jsme se ho rozhodly navštívit."jediná slovo lilianu,ale ani Viktorii nenapadly,ale snad už tomu uvěří,nemají čas na nějaké vymýšlení lží."No,tak dobře co si dáte."zeptal se prodavač a už to neřešil,asi ani on neměl čas na nějaké vyptávání."Jeden chleba,10 housek Sup a jeden kozí sýr."přečetla seznam Liliana,ale Viktorie ji musela pomoct,protože Vašek škrábe jak kocour."Dobře,děláto 45 kouzláku!"přesně jak holky říkaly měl to přesně vypočítaný.Jirka s Honzou mezitím byli už u Vaška,Anděla šla pomoct Vaškovi s povinnostmi na půdě a Lenka s Thomasem měli práci hotovou,nebo to tak aspon vypadalo.Když svojí práci dokončili,sešli se na dvorku.Vašek jim poupravil mapu a dal jim pár rad a řekl jim jména těch,kteří jsou na straně zla.Za jeho velké rady mu byli vděční!



Záchrana
Rozloučili se s Vaškem a vydali se na cestu podle mapy.Dorazili k Sovímu lesu,po velmi krátké cestě v lese najednou uslyšeli křik o pomoc.Pravděpodobně se jednalo o ženský hlas,kluci neváhali a vydali se směrem k hlasu.Cesta k hlasu byla velmi zarostlá a dostat se ke zdroji bylo velice těžké,spatřili stařenku,která zabořovala do bažiny a volala o pomoc.Kolem sebe neměla žádné větve o které by se mohla zachytit.Kluci vymýšleli nejlepší způsob jak jí pomoc a mezitím dorazila zdrcená děvčata.Holky v šoku popadly nejbližší,nejdelší větev,tím ukázaly,že jsou holky prozatím chytřejší než kluci.Kluci neřešili kdo je chytřejší a pomohli děvčatům tahat kládu.Když byla stařenka u břehu,Lenka a Lili se nahly ke břehu a stařence pomohly ven na suchou půdu.Stařenka poděkovala za záchranu života,představila se a děti pozvala do nedaleké chaloupky.Děti pozvání přijali a společně se vydali na cestu ke stařence.Když dorazili na místo,ocitli se před chátrající chaloupkou na kuřích nohách.Děti to velmi vyděsilo,ale řekli si,že jsou v čarodějném světě tak je to ani nepřekvapilo.Stařenka se otočila na děti a viděla jejich udiv v unavených obličejích.Vybídla je dovnitř.Postupně šplhali po žebříku vyrobeným z kuřích pírek.Lenka se bála vyšplhat,aby žebřík nepřetrhla,ale stařenka jí ujistila,že žebřík je očarovaný silným kouzlem a nemusí se bát.Pak Lenka v klidu vyšplhala po žebříku za steřenkou.Stařenka otevřela dveře a děti vstoupili dovnitř.Vevnitř to vypadalo mnohem líp a bezpečněji než venku.Všude kolem nich byli koutelnické věštecké pomůcky.Společně usedli do zastaralé lavice,které skřípala,možná dokonce i když si na ní sedla jedna malá muška.Stařenka jim nabídla kuřecí polévku,což je ani nepřekvapilo a po jídle jim nabídla noclech,který bez výjimek přijali.Všichni společně ulehli do spánku a mysleli na to jak přemoůžou temnotu.





Informace.
Ráno bylo tiché a chladné,stařenka nevěřícně připravovala snidani,i když bylo teprve půl šestý ráno.Skupinka návštěvníků slušně pozdravili a stařena jim pozdrav odplatila.Společně se přemýstili dio jídelny,kde jim stařena kuchtila jídlo.Po chvilce jídlo dodělala a všichni se mohli pustit do jídla.Jídlo bylo dobré a teplé,takže nikdo neváhal.Za chvíli měli všichni a namlsného koucoura snídani snězenou a výprava mohla pokračovat.Stařenka se ještě před odchodem děti představila a nabídla pomoc."v tomto lese žiju už mnoho let..."začala s představováním.Děti si na to sedli věděli,že je to nadlouho."...a lidé sem chodili pro pomoc nebo pro odpověď.Jsem vlastně věštkyně tady Kuřího lesa.Chtěla jsem vám nabídnout pomoct vám s temnotou.".Děti si řikali jak by jim mohla pomoct,kdyý je to jenom věštkyně,ale co neváhali a poslouchali.Žena se přemýstila do místnosti,která byla zakryta tmavěčerveným závěsem.Dívky i chlapci ji následovali do pokoje.Pokoj byl temný,žádná okna,jen samé svícny a jedna magická koule.Věštkyně k ní přistoupila,klekla si na podložku pokrytou kuřími péry.Do koule se omámeně zakoukala a povídala,"ÓÓ...něco vidím.Vidím vás jak bojujete proti temnotě.Právě jste chtěli vstoupit do hradu,ale najednou vás napadli strážci hradu.".Všichni na ní nevěřícně koukali."Jestli chcete abyse váš dnešní sen stal skutečností musíte někoho obětovat."sdělila jim hádanku a koule přestala zářit.Vyvedla je zmístnosti a následovala je.Děti ji pořádně nechápali."Pochopíte,musíte pochopit...je jen na vás jak!".Věštkyně jim informaci musela zdělit."Až nastane ta chvíle pochopíte a vzponete si na mně."luskla prsty a oni se zjevili před Kuřím lesem.Holky ani kluci nevěděli co se stalo,brali to jako vizi a vstoupili do lesa.



Překážky.
Celou cestu přemýšleli co se stalo.Kuří les byl mnohem hustější než Orlí,ale i tak se dal zvládnout.Při každém kroku zakopávali o pařezy nebo polámané větve stromů.Kolem nich poskakoval zajíci a polétával hmyz.Ale jinak nikde nikdo.A potom cosi nějaká černá postava předběhla před dětmi.Holky se domnívali,že je to jen přelud,chlapci vsadili na upíra nebo černokněžníka.Nějak to neřešili a pokračovali v cestě.Míjeli zřícené opuštěné chaloupky,podobné jako měla věštkyně,ušli asi jeden kolimetr lesem když v tom za stromem viděli stejnou postavu jako minule."Upírka"vykřikla najednou Lili.V tom podivná postava vyběhla ven.Nebe celé zčernalo a oni nevěděli kde jsou.Upírka kolem nich oběhla kolečko a oni se zjevili před velkým a temným hradem obklopeným temnotou."Neměli jste sem chodit."začala vyhrožovat Marta."Cožpak vás věštkyně nevarovala.Julie to viděla.Měla vás varovat."pokračovala,ale děcka nevnímala.Soustředila se na temný hrad,kde byla uvězněna Julie a Eliška.Náhle se u Marty objevily další dvě upírky.Ty stejné co potkali na cestě k Jirkovi.Jitka a Emilie."Varujeme vás předem,vkročíte do hradu a naší povinností bude vás zabít."varovaly upírky a přitom běhaly dokola a dokola kolem nich.Děti začali mít strach,ale nevzdávali se."Přišli jsme zachránit princeznu a královnu.A je nám jedno jestli někdo zahyne."vkročili kupředu a v tom Jirka zarazil.Hrad byl obalen magnetickým polem.Byl to možná velký problém,ale ne pro Thomase,teďka mohl ukázat,že je nejrozumnější a nejstarší.Přikázal vytáhnout hůlky a naučil holky kouzlo.Děvčata vytáhly hůlky a společně vyslovily kouzlo."Ať jsme doma nebo tu,přišly jsme vyhnat temnotu.".Vlkodlaci jenom koukali s údivem,nad hradem se totiž ukázalo sluneční světlo a pole shořelo.I čarodějky nestačily koukat.Najednou spadl zvedací most přes lávovou roklinu.Tan hrad jim naháněl hrůzu.V lidském světě mohli podobný spatřit jen v pohádkách nebo v pořádném hororu,ale teďka stojí před opravdovím hradem obklopeným skutečnou temnotou.Lenka se podívala na hodinky."Je dvacet jedna hodin."připoměla."To znamená milí přátelé,že zlo se teďka blíží do světa lidí.Naše rodiny jsou v nebezpečí."dodal Honza.Najednou Jirka zbystřil."Jak se to mohlo stát?Kde jsme se tak dlouho zdrželi?"zeptal se Jirka jen tak pro sebe.Nikdo ho nevnímal,protože měli strach.Ale Lenka neváhla a vstoupila do hradu,tvrdila o sobě,že je nejlepší čarodějka ze skupiny a měla částečnou pravdu,protože dříve se čarování zabývala víc než ostatní.Hrad byl velký a složitý.Procházeli temnými uličkami a na zdech videly prastaré obrazy.U jendoho obrazu se polovina skupiny zastavila.Na obrazu bylo vyznačené Mostecko a na dalším Hněvín.Na obou obrazech byla černá skvrna,která pravděpodbně znamenala temnotu."Temnota začala na Mostecku.Musíme si pospíšit."začala se bát Viktorie,ale i ostatní byli znepokojení.


Konečně,..ale ne!
Mysleli si,že jim zbývá více času,ale vypadalo to,že se někde sdrželi.Ale nemohli přijít kde,ale neměli čas se tady sdržovat.Museli zachránit všechny z hradu a odvést je do světa lidi,do bezpečnějšího místa."Musíme se rozdělit do dvou slkepin,takže já,Viktorie a Liliana půjdeme zachránit poddaný do první věže a Thomas,Jirkou,Anděla s Lenka do druhé věže zachránit královnu,princeznu.Sejdeme se v zámecké zahradě.".vyslovil plán Honza a nikdo nečekal na rozkazy a šli.Honza s děvčaty běželi po točivých schodech.Najednou se před nimi zjevila Marta."Ááá..pojď ke mně."chytila lilianu a přitáhla ji k sobě.Lili byla slabá a citlivá,hned jí začly téct slzy."Ukaž už ji stejně nebudeš potřebovat."vzala Marta Lilianě hůlku a zlomila jí o koleno.Honzovi a Viktorii bylo jasný,že něco není v pořádku,tak se Honza napřáhl,ale Marta Lili kousla do krku.Během několika vteřin z Lili byla upírka."Néé.."zařval Honza a z očí mu tekly slzy.Slza po slze tekla po jeho obličeji a kapala na zem.."Zab je..všechny je zab."nařídila Marta Lilianě.Honzovi nezbývalo než Lilianu,svojí vlatní sestru zabít.Oba dva věděli,že je to hrozná věc,která se jen tak někomu nastává,ale co dělat.Buď zemřou všichni nebo Lili.A přeci slíbil otci ochranu nade všemi.Ale musel to udělat."pujč mi hůlku,Viky."Viktorie mu půjčila hůlku a otočila se.Vážně to nechtěla vidět.Bylo jí to líto,ale pochopila Honzovi reakce.Věděla co by se stalo.Honza začal říkat kouzlo."Vím co by se stalo.A je mi to hrozně líto.Pane,ale znič tuto osobu.Jen za dobých účelů.Znič tuhle služku.Vím že nemineš,máš přeci správnou mušku."Jak také řekl,tak se stalo.Liliana se rozplynula,jedinné co naposledy mohli vidět byla její duše,která se létala kolem nich pár minut pak praskla jako bublina.Honza padl bolestí k zemi a brečel.Viktorie ho mohla jen utěšovat.Marta se mezi tím ztratila.Jestli chtěli pomstít Lili museli pokračovat v cestě.Zatím co se Honza s Viktorií sdrželi Thomas,Jirka a jejich skupina děvčat byli na veži.Ale Thomase,Jirku a děvčata čekalo na věži velké,ale smutné překvapení.Vě věži totiž nebyla jenom královna s princeznou,ale v té poslední věznici byl zavřený kdosi povědomí.Visel tam,měl obvázené lano kolem krku a neprojevoval žádné známky života.Když skupina zachránců přiklusala blíž zjistili že je to Vašek!"To je Vašek"lekla se Lenka a uskočila.Nikdo nevěřil vlastním očím.Byl mrtev a kousek od něho ležel Rex,také mrtev.Všichni tři proklínali toho kdo mu to udělal."Kdo mu to mohl udělat.A vůbec,proč?"ptala se Anděla a všichni stále zírali na Vaška a na lano kolem jeho krku."Včera něco po půlnoci zjistil Radek,že někdo z vesnice je prozradil,podle jejich informacích to byl právě Vašek,a tak Radek poslal Radku,ať ho přivede a potrestá ho."řekl tichým,ale zřetelným hlasem princezna Julie."Je to naše chyba"obviňovali se."Neobviňujte se!"zařvala královna Eliška."Nemůžeme se tu vybavovat,pojďte jdeme na domluvené místo."Jirka otevřel věznici a společně běželi do zámecké zahrady.
Zatímco Jirka,Thomas a děvčata litovali Vaška,Viktorie s Honzou byli na domluveném místě."Pojďte,za tím stromem máme padací dvěře do menšího sklepa."ukázala na strom Eliška a všichni se vydali ke stromu.Postupně vešli do vnitř.Bylo dostatečně prostorný,takže se tam v pohodě vešli."Kde je Lili"zeptala se Lenka.Honza s Viktorií mlčeli a jen koukali do země.Honzovi,ale začali po tvářích stékat slzy."Ona je mrtvá?"zeptala se Anděla.Ani jeden neodpověděl,ale všichni to brali jako odpověd.Nemohli tomu uvěřit,Vašek a Lili."Vašek je také mrtev."nahlásil Jirka."Přesně jak říkal tvůj táta,někdo zemřít musel,nebylo naším úkolem zachránit všechny.Ale naším úkolem bylo zničit temnotu."všichni dali Lence za pravdu."Máš pravdu,tak jdeme na to,Anděla s princeznou,královnou a ostatními zůstane tady a bude na ně dávat pozor!My ostatní půjdem v noci do útoku."Nikdo nebyl proti,a tak šli to zlo porazit!

Teď nebo Nikdy!
"Tak jdeme,Andělo ty se tu drž."řekl při loučení Thomas a pomalu se vydali na cestu."A´t se Vám nic nestane."zastihla Anděla Lenku s Viktorií."Neboj..!"utěšovaly Andělu a běžely za klukama.Anděla,královna, princezna a ostatní poddaní ulehli pomalu do spánku a věřili,že temnota bude poražena.
Naše skupinka zachránců cupkala k danému cíli.Dorazili k hradu kde hlídali dva noční strážci temnoty,Adam a David.Spali tvrdě.Naši nečekali až se vzbudí a vešli do vnitř.Chytrá Lenka,která šla vzadu svázala kusem lana strážcům nohy a přiběhla k ostatním jako by se nic nestalo."Rozdělíme se,já s Lenkou půjdeme do levýho křídla a ty,Honza a Viktorie půjdete do pravýho."navrhl Thomas.Neměli dost času,tekže šli podle plánu.
Thomas s Lenkou to vzali přes koupelnu přímo do princeznina pokoje,kde na ně čekaly tři známe upírky,Marta,Jitka a Emílie."Koho tu opět shledáváme.Dvě hrdličky,které si myslí,že nás dostanou."smála se Jituš."Ano dostaneme,a klidně hned teď!"ujistil Jitku a ostatní dvě upírky Thomas,a na druhou stranu musel pomalu utěšovat Lenku už na začátku,protože se třásla jak osika.Nebála se,ale o svůj život,ale o život ostatních.Napětí,dobrodružství a získaní nového přátelství brala s pocitem,že došla k cíli,a že život jí přinesl osud,který musel přijmout,a ona ho s chutí přijmula.Až teprve po přemýšlení o součastných emočních chvílí zjistila,že po ní Marta hodila nožík,který škrtnul o Lenčino rameno.Krev,která jí stékala po celé ruce,brala jako odhodlání do jakési ho poslání. Z poloviny ji nevnímala,nechtěla na ní myslet z druhé poloviny ji ta ukrutná bolest dostala.Bolelo ji to,ale jako správná čarodějka a hrdinka si slzy musela odpustit.
Bylo to pryč,všechno co se ze začátku zdálo tak krásné bylo nebezpečné a silné.Holky si myslely,že to nebude tak zlé,podcenily zlou a temntou magii,všechno to podcenily.Thomas se přiblížil k Lence a políbil ji na tvář se slovy "Neboj se,bude to dobré.Musíš být silná ..". A vydal se na druhou stranu pokoje za Jitkou a Emilií.Lence zbyla Marta.Thomas je dvakrát oběhl,a holky na něj tupě zíraly.Využil zmatení,které mezi nim a holkami nastalo a vykřiklo kouzlo teleportace.Upírky z pokoje zmizely. "Kam si je to poslal?" zeptala se Lenka."Víš,že ani nevím.Jen doufám,že někam hodně daleko." řekl s úsměvem na tváři.Marta se tvářila neporazitelně.Snad víte,že upiry stačí probodnout dřevěným kůlem,a to samé samozřejmě věděla Lenka,která na zemi viděla ležet starou dřevěnou násadu, a tak ji popadla a Martu sní probodla.Marta se rozprostřela na prach.Zmizela jak mlha.Thomas objal Lenku se slovy "Už je to za náma,alespoň tohle .." Lenka vzdychla a přitiskla ho k sobě.
Jirka,Viktorie a Honza mířili do druhého křídla hradu.Mezitím Lenka myšlenkama ujistila Viktorií,že v pravém křídle je to všechno klidné,Martu a její poskokyně zabili,takže u nich je to v pořádku.Sejít se měli pak u Anděly.Viktorie s Honzou prohlédávali pokoj po pokoji,Jirka šel za nimi a kryl jim záda.
Nakonec se všichni sešli ve věznici,kde byla Anděla s královnou a princeznou.Doufali,že je konec,a doufali správně.Temnota byla dočasně poražena.A svět magické říše pod vládou královny Elišky byl zachráněn.Avšak to co temnota zničila,se jen tak samo nespraví.Říše se museli zmocnit dobří skřítci,kteří už začali na opravě domků a samotného hradu.
Našim zachráncům stačilo dojít domů a říct Honzovi staršímu,že temnota byla poražena a v konečné fázi se nějakou dobu postarat o královnu s princeznou.
Cesta do portálu do realného lidského světa vedla přes královskou zahradu,kde vedl podzemný průchod do Matčina lesa,aby si ušetřili cestu přes Krvavou řeku.Pod vedením královny Elišky průchod otevřeli a všeli do něj.Bez jakýkoliv problému ho prošli a vešli v Matčině lese,kde je nakonci tohoto lesa čekal portál do jejich světa.Brána,kterou vešli do magického světa byla i bránou zpáteční.Na koneci lesa však bylo Matčinou jezírko a magický oltář,u kterého si všichni sedli a odpočinuli.Královna jim však vyprávěla příběh,který zde prožila.
"Bylo mi 16,stejně jako Vám.Utíkala jsem před zlým skřítkem Ulprechtíkem.V náruči jsem nesla moje první dítě,kluka Juliana.By to syn,kterého jsem měla s chudým venkovanem Josefínem.Jakožto princezna krále Gustava,jsem nemohla mít nic s chudými venkovskými občany.Natožto dítě.Bylo to pro mého otce s matkou nezákoné.Porušení královské konvence..." začala svůj příběh královna.Tady se dozvěděla princezna Julie celý maminčin příběh,který jí byl celý život skrýván,díky temnotě,teď,když byla dočásná temnota,před kterou byla skrývána poražena,mohla s epříběh dovědět.
"Ještě před tím,než jsem porodila,mě jednou v mém pokoji naštívil skřítek Uprecht.Nevěděla jsem kdo to byl,a tak jsem vyšla na zahradu a hráli jsme si.Když mi jendoho dne matka vyprávěla příběh o zlém skřítkovi,kterého jsem se měla vyhýbat,došlo mi,že celou tu dobu,jsem se s ním setkávala.Další den,když mě opět naštívil řekla jsem mu narovinu,že se sním bavit nesmím,ať jde domů.Chytil mě za ruku,vyslovil nějaké kouzlo a najendou jsem se ocitla v Matčině lese u jeho domku.Brečela jsem,a dostávala křeče.Zajal mě,dal mě pod zámek.Od té doby jsem otce ani matku neviděla.Proklínala jsem se..." pokračovala a při tom vzpomínala.
"Byla jsem u něj 33 dní.tehdy měl přijít můj porod.A ano,bylo na čase.U skřítka Ulprechtíka jsem nakonec porodila syna.Ale skřítek ho považoval za své.Několik dní po porodu jsem u něj ještě pobyla.Po pár dnech,šel do města nakoupit nějaké koření.Rozhodla jsem,že uteču.A taky,že jsem utekla.Nechtěla jsem u něj už dále být,a tak jsem tedy utekla.Utíkala jsem co mi nohy stačily,ani jsem nevěděla kde přesně jsem,až jsem narazila na toto jezírko s oltářem.Sedla si a doufala,že už mě něnajde.Položila Juliana a brečela.Při tom jsem zhluboka dýchala.Najednou mě ze zadu skřítek překvapil.Chtěla jsem utéct,ale zastihl mě.Vyhrožoval mi smrtí mého chlapečka,a to jsem nemohla jako matka dovolit.Byl hnusný,až mi nakonec syna z náruče vzal.Brečela jsem a prosila ať mi ho vrátí.Řekl mi,že mi ho vrátí pod podmínkou,že se stanu jeho ženou a dítě budu považovat za jeho,jinak ho vhodí do jezírka a stane se zněj zlatá rybka,která v jiném jezírku zemře.Snažila jsem se Juliana od něj vzít a utéct,opět mě zastihl.Vzal mi Juliana a hodil ho do jezírka a vykřikl kouzlo.Křičela jsem,nadávala a brečela.Podívala jsem se do jezírka a místo syna,tam plavala zlatá rybka.Skřítek zmizel a já zůstala sama v lese.Šla jsem někam,myslela jsem si,že se mi uleví.Šla jsem přesně po té cestě po které jsme přišli,taky proto jsem došla do mé zahrady.Tam jsem zjistila,že jsem byla pryč skoro půl roku.Mezitím co jsem byla pryč,umřel otec.S matkou jsem pak byly sami.Skřítek se už nikdy nezjevil..." dokončila svůj příběh.Zdvyhla se a šla se podívat do jezírka,kde stále plavala zlatá rybka.Královna se rozbrečela."Tady je tvůj bratr Julie." ukázala na zlatou rybku se slzami v očích.
"Pojďme,už je čas se vrátit." řekl Jirka a šli směrem k bráně.Jirka,Thomasem a poddaní se s patičkou zachránců rozloučili a šli ke své chalupě přes Orlí les.
Thomas a Lenka se naposledy objali a slíbili si,že se určitě ještě někdy uvidí.Thomas ji nakonec narozloučenou políbil.Viktorie,Anděla,Lenka,Honza,pricezna s královnou vešli do brány.Na druhé straně se zjevili na půdě Honzova domu.Tam už na ně celou tu dobu čekal Honza."Konečně,konečněPočkat,kde je Lili?" zeptal se."Tati,musel jsem ji zabít,jinak to nešlo.Je mi to líto .." řekl Honza a vrhl se tátovi do náruče.On to samozřejmě pochopil,myslel i na to nejhorší ..
Temnota byla poražena.Příběh byl dokončen a bez ohledu na to,že Liliana přišla v boji o život,se všichni s úsměvem vrátili domů!

Mocná jeskyně 4 - Vrátí se? ´´ - 1.část

23. března 2012 v 15:34 | Kačka |  Mocná jeskyně

Vrátí se?
Mocná jeskyně
Díl 4., 1.část

Magický kámen, Liliana a Honza.
Holky jdou naposledy za Honzou."Honzo jsme tu,cos nám chtěl dát?"zeptala se Anděla."Ahoj děvčata,chtěl jsem vám představit Honzu,mého syna a Lilianu mou dceru.Oba dva jsou tak stejně starý jako vy a půjdou s váma zničit temnotu.A ještě kámen,kterým ,se při použití jakékoliv magické postavě,otevře brána do magického světa.Ještě něco k mým dětem:Liliana je čarodějka jako vy a Honza je vlkodlak.Liliana je po matce,která jí zemřela při napadení temnoty a Honza je po mně.Kámen dám Honzovi je z vás nejmladší,ale nejrozumnější a nejsilnější.Kdyby se cokoliv stalo zavolejte mi přes tenhle mobil,může se volat z jakéhokoliv koutu světa,kdyby z vás někdo zemřel vraťte se alespoň jeden pro mně a půjdu za váma."řekl Honza,holky se seznámily s Honzou a Lilianou."Já,ale nechci aby někdo zemřel."řekla Viktorie."Já se taky necítím,abych umřela."vykřikla Lenka."Neboj te se nikdo neumře,držte se pohromadě a navypínejte se,ale ani to nevzdávejte."řekl Honza."Neni čas na vyprávění,jste připraveni,můžem otevřít bránu?"zeptal se Honza ml."Jasně můžem."odpověděly všechny čtyři holky.Všichni se dotkli kamene,kámen se rozzzářil a před nimi se zjevila tajemná zářivá brána.Holky s Honzou ml. se naposledy rozloučili s Honzou a vešly do ní,když zmizeli v magickém světě brána se za nimi zavřela.A Honza doufal,že se všichni z nich vrátí a že nikdo nezahyne!


Poprvé v čarovném světě.
V magickém světě to vypadalo jinak než jim Honza vyprávěl.Bylo to jako kdyby celý svět někdo polil černou barvou.Všude kolem nich jsou ostatní magické postavy.Od malinkatých skřítcích až po velké obry.Ale nechovají se k sobě tak jak by měly,každý se postrkuje,začarovává a kouše.Nedaleko za kopcem před nimi stojí velký tmavý hrad,který pravděpodobně obklopila temnota a zajala magickou královnu s princeznou.
"Musíme jít na hrad a osvobodit královnu Elišku a princeznu Julii,ale nejdřív musíme k mému kamarádovi Jirkovi,který bydlí v lese.Pomůže nám,zná cestu k hradu a u něj vymyslíme plán."řekl celou strategii Honza a společně se vydali do lesa za Jiřím.Před lesem stáli dva obři,jeden byl menší než ten druhý."Kampak děti?"zeptal se ten veliký."Les je pro vás nebezpečný."dodal ten druhý."Já jsem Liliana,tohle je Honza.."ukázala k Honzovi,"Viktorie,Lenka a Anděla."ukázala na holky."Já jsem Pavel a ten mrňous je Viktor."představil se velký obr."Mrňous,já jsem podle tebe mrňous,koukni se na tebe velikáne.Nikdo tě nemá rád,protože jsi moc veliký."začal hádku Viktor."Alespoň dosáhnu na noční stolek."zahihňal se Pavel."Já bych taky dosáhl,..kdybych teda nějaký měl."pověděl Viktor,jejich hádka trvala asi celých patnáct minut,Honza s děvčaty té hádky využili a proklouzli mezi nimi.
Les byl temný a strašidelný,všude kolem poletoval hmyz a netopýři.Na stromech vysela pavučina s chlupatýma pavoukama,na zemi se plazili všelijací plazi a stromy vypadaly jako monstra.Prostě jako z hororru.

Cesta k Jirkovi.
Cesta temným a strašidelným lesem nebylo tak nějak v popisu plánu.Cesta byla klikatá a bahnitá.Všichni šli za sebou,Honza první a Lenka jako poslední.Obcházeli stromi,přeskočili říčku a sešli nevelký kopec Morous.Když šli dolů z kopce zahlídla Lenka někoho jak zašel za strom."Honzo něco jsem viděla za stromem."vylekla Lenka."Neboj jsme v čarodějným světě tady je hodně magických postav...."řekl Honza a náhle řekl "..teda pokud to není upír nebo někdo kdo je na straně temnoty."dopověděl svoji předchozí větu."Ale i když tu je temnota může to být někdo hodný,který je na naší straně.No,.nezjistíme to když se nepodíváme.A když tak si vyndejte hůlky a já se připravím na proměnu."nakázal jim Jan a všichni se vydali po stopách ,které zanechal asi člověk.Když došli ke stromu kde stopy končili vyskočila na ně náhle upírka."Hahah,ahoj svačinko.Kdyby něco jsem upírka Emílie.A vy jste?"."Já jsem Honza,oni jsou Liliana,Anděla,Viktorie a Lenka."představil sebe i děvčata."Já jsem vlkodlak a holky jsou čarodějky a společně jsme proti temnotě a na jaké straně jsi ty?"zeptal se Honza Emílie."Jak jsem říkala,jsem upírka,která spolu s Jitkou a Martou bujujeme proti vás.A promiňte rád bych si na vás pochutnala,ale objednala jsem si královnu."otočila se a běžela tak rychle,že za pár vteřin byla z dohledu.
Honza šel dál a holky šli za ním.Tentokrát šli po pěšině,ušli asi půl kilometrů.Jejich krokem cesta trvala půl hodiny.Museli zase projít přes říčku,která byla trochu větší než ta minulá a museli přejít mýtinu. Za mýtinou stála malá chaloupka,která patřila Jirkovi.Honza zaťukal na dřevěné dveře a čekal až přijde někdo otevřít.Za chvíli dveře otevřel Thomas,bratr Jirky,"Jirko Honza je tu?"zavolal Thom na Jirku,"Počkej!"odpověděl Jirka."Óóó,jsou tu i holky!"užasl Thomas,"Vážně jaký,..už jdu."řekl rychle Jirka a za nedlouho tu byl.Honza holky představil,"Ahoj."řekla Viktorie,"Čau."pozdravila i Anděla.A Lenka jenom koukala na něj jak zhipnotizovaná."Ahoj já jsem Jirka.Pojďte dál musíme vymyslet plán jak se dostanem do hradu a vypadáte unaveně tak si odpočinete."pozval je Jirka dál a všichni vešli,teda až na Lenku ta tam stála jak socha a koukala pořád na Jiřího."Jdeš dál Lenko?"pobízel ji Jirka,"J...j..jasně."vykoktala ze sebe Lenča.


Plán.
Kluci s holkama seděli u stolu,pili čaj a vymýšleli plán."Takže nejbližší cesta k hradu je projít lesem k hoře Sup,z ní na loď přeplavat krvavou řeku a potom půjdeme městem a měli bysme tam být."vyslovil svůj plán Jirka."A máš tam loď?"zeptal se Honza."Jo,měla by tam být."odpověděl Jiří."A co když tam není!"zuřila Anděla."Propřípad,kdyby tam nebyla vezměte si zachraný nafukovací člun do batohu." namítl Saša."Dobře vezmu."odpověděl Jirka a odešel pro něj do komory.Zatímco se Jiří prohrabával v komoře a hledal člun,tak ostatní malovali cestu k hradu."Můžu s váma?"zeptal se Thomas,"Rád bych zažil nějaký tu vzrůšo."dodal."Jasně,ale nejdřív namaluj hrad ze vnitř,jediný si tam byl."udělil práci Thomasovi a Thomas se dal do práce.Vzal si papirus a uhel a začal načrtovat.Honza s holkama dodělali mapu cesty a dívky začaly psát činnosti daných lidí.
Všichni dokončili práci a dokonce Jirka našel člun,všichni si nachvíli odpočinuli a po odpočinku si zabalili pořádné jídlo a teplé oblečení a mohli se vydat na dlouhou cestu.Naposledy se rozloučili se Sašou a mohli jít do lesa.Les ve dne byl jasnější,než minule v noci.Nebyl tak strašidelný a temný,ale pořád se tu někdo může potulovat."Ve dne tu nabudou žádní upíři,ale můžou tu být kentauři,skřítci,zlé čarodějnice nebo nepřátelští vlkodlaci.A je jich tu mnohem víc,než jsem vám právě řekl."když to Thomas dořekl všem ta dení bezpečnost odletěla někam pryč.
Když procházeli stromy něco se šustlo ve křoví,křoví bylo malé tak to mohlo být nějaké lesní zvíře nebo skřítek."Počkejte tady,jdu se tam kouknout."Honza se tam šel kouknout a Thom s Jirkou zůstali s holkama."Hele,malý králíček."usmál se Honza a všichni pokračovali k hoře Sup.V lese už nikoho nepotkali,až na nějaký ten hmyz a lesní zvířata.

Hora Sup.
"Hele vidím světlo."všichni si oddychli,ale věděli,že to nění konec,ale teprve začátek.Když vyšli z lese šli asi pět kroků po rovině a potom se před nimi tyčila velká hora Sup.Hora byla kamenitá,žádná pořádná cesta nebo třeba výtah.Museli jít po pěšině,která byla z kamenů.Špatně se po ní šlo,ale byla to jediná cesta.Každý zakopával o kameny nebo o pařezy malých stromků."I když tady není nic jiného než kamení,štěrk a křoví jsou tu i živý tvorové jako jsou skřítci,čarodějnice nebo vlkodlaci.Tak koukejte kolem sebe a dávejte pozor!"po naléhavém Jirkovo upozornění si všichni ze skupiny dávali pozor.Ale z čista jasna se před nimi zjevil malinkatý skřítek."Ahoj já jsem Kamílek a nějak nevím jak se jde dolů."představil se a Thom mu odpověděl "Tudy po cestě se jde do lesa.Jo...,já jsem Jirka,Honza a...".Kamílek nečekal až se všichni představí a běžel dolů po pěšině k lesu.Chvíli na něj ještě koukali,ale brzy byl z dohledu.
Za chvíli byly na vrcholku hory a čekal je pěkný sešup dolů,každý si musel dávat pozor aby nesletěl dolů.Cesta dolů byla trochu horší,protože tu byly větší kameny,než když šli nahoru. Každý z nich alespoň jednou zakopl,spadl nebo sletěl kousek dolů,ale naštěsí se někomu z nich nestalo.Z dálky už viděli konec kopce a loď,která se houpala na vlnách Krvavé řeky."Nakonec jsme ten člun brali zbytečně."Jirkovo smutný hlas zněl trochu přecitlivěle,než je u něho známo.Za chvíli byli těsně u řeky a mohli nastoupit na loď,ale než nastoupili se rozdělit,protože loď byla jen pro tři a jich bylo sedm.Podle Thomasovo výpočtu musí jet on vždy se dvěma ostatníma ze skupiny.

Krvavá řeka.
Thomas si k sobě vybral,jak jinak,než dvě holky.Vyšly na něj Lili a Viky.Ostatní museli čekat až Thoamas přejedu řeku,vysadí holky a přijede zpátky pro ostatní.Viktorie plula loďí po prvé tak měla menší závratě z houpaní loďe.Liliana byla,ale zvyklá."S matkou jsme pluly několikrát.Poprvé na řece Marně u Francie.Podruhé na řece Nil v Egyptě a potom jsme byly tady v České republice,na řece Labe,na Vltavě a Moravě."Viktorii z Liliananiny historky o loďích bylo o trochu víc špatně než předtím a nadruhou stranu se jí chtělo brečet,protože věděla,že jí matka zemřela,při tom samým co dělají teď oni-bojují proti temnotě."Neboj my nezemřem a tvoji matku pomstíme,to ti slibuji."Liliana Viktorii věřila tak se na ní usmála,utřela si slzy a řekla "Ale slib mi jednu věc."začala,"Když ale,umřu vezmi si tohle a dej to mému otci.Mám to od mámy."dopověděla svůj slib Liliana.Viktorie nechápala jak to myslý,proč by umírala,ale chápe-nechápe svůj slib slíbila Lili,tak ho slíbila i Viktorie.Cesta loďí nebyla zas tak dlouhá,nebyl to ani jeden kilometrů tak tam byli běhěm pěti minut.Thom vysadil holky a vrátil se zpět pro ostatní dívky.Lenka a Anděla nasedly na loďku a pluly s Thomasem na druhou stranu řeky.Lenka a Anděla měli jiné téma než závratě z lodě.Bavili se spíše o tom jestli přežijou a také o klucích.Lence se líbil Jirka a Anděle Thomas.A všichni věděli,že Viktorii se líbil Honza.Líbil se jí od okamžiku co ho potkala u Jana na fotce,když je učil kouzlit.Popisovaly podrobnosti,které se jim na klukách líbily a nezajímalo je,že celý rozhovor slyšel Thomas,kterého to velmi zaujalo.Thomasovi se také Anděla líbila,i když byla o dva roky mladší než on.Netrvalo dlouho a byly na konci cesty,holky vystoupily a začali si povídat s Lili a Viktorií.Thomas je neposlouchal a odplul pro kluky.Honza s Jirkou nastoupili a Thomas jim vykecal co slyšel od holek."Honzo ty se prý líbíš Viktorii,Jirka Lence a já Anděle."když to dopověděl,chlapci málem spadli do vody."Cože??"jediné slovo,které kluky napadlo,po tak divném rozhovoru.Zachvíli byly na konci,kluci vystoupili z loďky a šli do města.


Ve Věšteckém městě.
Město nevypadalo jako u nich.Žádné obchody,restarace a stánky.Kolem nich samé domy a statky.Jedna hospoda a věštkyně.cesta byla prašna a kamenitá,kolem nich cválali koně.dupaly krávy a přešlapovaly slepice.Všude kolem bosí lidé v starých oděvěch,děti si hráli na honěnou a některá děcka honila slepičky.Někteří starci vařily,krmili zvěř a uklízeli statek a před jejich domem.Naše skupina šla a přitom se otáčela za lidma,kteří vypadali chudě a jinak než je známo u nich.Zastavili se u strce,kterí si s nima začal povídat."Dobrý den děti,copak tu děláte."odpověď na dědovo otázku znali všichni,ale nechali ji na Thomasovi."Jdem zachránit královnu a princeznu"pošeptal mu Thom a rychle couvl ke skupině.Muž přikývl zapískal na svého psa,který se nedaleko hrál s malými dětmi,pes rychle přiběhl a začal štěkat na Jirku.Jirka cukal,ale pes ho začal olizovat a oslintávat."Nech toho ty psisko!"ještě než to Jirka dořekl stařec na psa zapískal a on si sedl u jeho nohy.Naše skupinka se rozhodla nezdržovat se tady a šli dál."Počkejte znám to v hradu,byl jsem tam."zavolal na ně stařec a všichni se na něj otočila.Pomysleli si co by mohl dělat,asi padesátiletý chlap,na hradě.Jediné co je napadlo je to,že si mohl jít tak pro důchod nebo pro slitování se nad jeho chudobou.Nečekali a zeptali se ho sami,"Co byste vy tam mohl zrovinka dělat.",když to Honza dopověděl všichni se začali smát na celý kolo."Byl jsem asi ve vašem věku,možná tak o pět let starší..."začal vyprávět"...ve městě jsem byl poprvé se svou kamarádkou Martinou,se kterou jsme měli úkol."dopověděl začátek věty a nabídl dětem,že by mohli jít k němu a on jim tam řekne svůj příběh a potom řeknou něco oni.Děcka souhlasila,stařec otevřel vrátka do dvorku,sedli si na lavičky kolem táboráku.Už se stmívalo,tak stařec přinesl buřty a tyčky na opékání,přinesl teplý čaj asi ve třech termoskách spolu s hrnkama a také něco pro hafana.Stařec pokračoval,"Úkol byl zachránit krále a královnu.Královnu a krála napadla temnota,bylo mi asi kolem šestadvaceti a Martině pětadvacet.Musela odejít od dětí,měla dvě děcka-holku Lili a kluka Jana.Lili bylo asi rok a něco a Honzovi kolem šesti let,jestli se nemýlim.I když nevipadám na čtyricet let,to proto že jsem byl zakletý,když jsem se snažil zachránit Martinu"popsal život Martny a trochu svůj.Najednou se Liliana a Jan zarazily,"Počkej te Martina,Lili a Jan-teda máma,sestra a já!"řekl nechápavě Honza."Pppočkej ty si Honza a ty Lili.Jestli jo tak to byla vaše matka."taky nechápal,ale budiž."Jo,..takže vy jste Vašek,jesli se nepletu."hádala Lili a nemýlila se,z vyprávění svého otce si dobře pamatovala všechna jména."Takže asi nemusím pokračovat,asi to znáte."řekl zklamaně Vašek a nabídl klukům a dívkám,aby tu přespali.Jedinné místo byla stodola.Kluci souhlasili,problém byl s holkama,ale po přemluvení,že můžou spát ve stáji na kupě hnoje,tak to hned změnily názor.Odbyla asi osmá hodina večerní a Vašek i s Rexem šli do domku,ostatní šli do stodoly a lehli si na seno.Netrvalo dlouho a všichni usnuli.Noc byla klidná,žádný rachot hudby jako u nich.Jejich světy byly úplně rozdílné,přesně jak říkal Honza.

Moje země,můj svět,můj život ´´

21. března 2012 v 19:55 | ♥Ta z OBRnic♥ |  Miluji ..

Kecy mě nikdy nezajímaly,a nikdy mě taky zajímat nebudou. Jsem už taková,a ty mě nezměníš.
Jednou se budu smát já Vám. Pak teprv můžete mluvit. Nevím zda je problém ve Vás nebo opravdu ve mně,ale i tak mě vaše názory opravdu nezajímají.
Moje země,tam mi je nejlíp !
Můj svět,tam,kde smích je základ úspěšného dne !
Můj život,který si žiju,bez ohledu na Vaše názory !
____________________________________________________________________________________________
Stačí ti to takhle?
Ano ? Radila bych ti ´´

21.3 - Jaro je konečně tu ♥

21. března 2012 v 19:50 | ♥Ta z OBRnic♥ |  OBRnice ♥´´
Na to,až konečně vysvitne slunko čekám už října,tento týden jsem se toho konečně dočkala,dneska dokonce kalendářní první jarní den.Co víc si přát ´´♥


Pravda nebo lež ? ´´

16. března 2012 v 18:46 | ♥Ta z OBRnic♥ |  Téma týdne ))
Hra na pravdu?
Pravda ? Lež ?
Co je lepší ?!
Od mala mi říkají,že pravda je nejlepší,že pravda je správná a dobrá,ale jak teď zjištuji,když se snažím mluvit pravdu jsou chvíle,kdy se pravda nevyplatí.Říkám si,kdybych každému lhala udělám možná líp.
Tak lhát nebo si jrát na upřímnou slečnu ?! ´´

15.3 - Den,kdy to všechno začalo ?! ´´

15. března 2012 v 18:46 | ♥Ta z OBRnic♥ |  Žiji ..
Je 15.3,den kdy to všechno začalo.Každý rok,začátkem března přemýšlím a ptám se proč se to vůbec děje.Nikdo to neví,ani ty!To nemění nic na tom,že je to zvláštní den.
Dobrý,či zlý ?! Kéž bych veděla ..
Ale vůbec právě netuším stačilo by malé znamení,mále znamení o tomzda se mám na tento den těšit nebo naopak celý den prospat.
Stejně vím,že tento den probrečím jako každej rok od roku 2010.Není to dávno,kdy k tomu došlo,ale už je to prostě tak.
Co se vůbec stalo,ptáte se mě? Ale ani sama nevím jen,že to bylo jako rána do srdce,jako bolest,která mě šimrá.Na jednu starnu mi je do smíchu,na tu druhou bych chtěla řvát a brečet.
Stalo se vůbec něco duležitého? Nebo právě,že se nestalo vůbec nic? Třeba to jen přeháním,třeba to nic není,třeba to je jen v mé hlavě,třeba to je jen krásná a při tom špatná fantazie ..
Jak to vůbec je?Kdo to ví? ´´

Tvoje srdce se snaří něco říct ..

11. března 2012 v 10:50 | Šárka.F |  Básně(poezie) :*
Stále jen píši,
přestat nedokážu.
A své sny z hlavy nevymažu,
protože se bez Tebe nedá žít.
Máš na sobě štít,
ten štít je tvá dívka.
Asi to je tvá "lečivka".
Jsi s ní šťatsný,
a já to chápu.
Kvůli Tobě však po světě šlapu.

Ještě,že to nevidíš,
doufám,že to neslyšíš.
Šťastný bys nebyl.
a jenom bys snil.

Ve snu o Tobě sním,
celým srdcem mým,
a pouštíš sám sebe.

Tvoje srdce se snaží něco říct,
ale ty to umíš jen "sníst.".
Miluji tě,
ale zároveň nesnáším!

Máj - K.H.Mácha

11. března 2012 v 9:49 | Kačka |  Čtu ..

Máj
Karel Hynek Mácha

Autor:
-český básník a prozaik
-představitel českého romantismu
-zakladatel moderní poezie

Nakladatelství a rok vydání: Nibiru (Praha), 2009

Dílo:
-lyricko epická skladba
-dílo obsahuje spoustu metafor

Hl.postavy: Vilém - muž,který zabil svého otce,aniž by věděl že to jeho otec je
Jarmila - Vilémovo milá
Hynek - poutník,představující samotného autora

Děj(obsah díla):
Vůdce loupežníků Vilém jednoho dne zabije svého otce.Do té doby však,že je to jeho otec nevěděl.Až pak po smrti zjistil,že je to jeho vlastní otec,který ho vyhnal v dětství z domu.Vilém byl odsouzen technikou lámání v kole.Ten den,co má být popraven přemýšlí o svém životě a myslí na svou milou Jarmilku.
Vilém však svou vinu odmítá.Myslí si,že obět je sám,a to obět svého nemilujícího otce.S ním soutíci i žálářník,který vyslyšel celý Vilémův životní příběh.Po několika hodinách plných vzpomínek a promlouvání byl Vilém odveden na popraviště,kde ho sledovalo několik lidí.Vilém se naposledy uprostřed májového počasí loučí se zemí a ještě naposledy zavzpomíná na Jarmilu.
Jarmila zbytečně čeká na svého milého v době májového večera,když se zrovna dovídá o jeho popravě.
Vilém je tedy popraven a jeho tělo bylo dáno všem na oči pro výstrahu.
V závěru díla príchazí na místo hrůzného osudu Viléma poutník Hynek,kterého zasáhne danná situace,když vidí Vilémovo kostru v kole a nálézá a představuje si svou podobu s odsouzeným.

Lámání v kole - staré technika popravy lámaní kostí,kde Vás připevní a podloží vaše nohy a nechají na Vás padat kolo,které vám zláme kosti a trup.

Hl.myšlenka autora: Přetvářka,marná touha,ztotožnění a uvědomění si své životní chyby.

Král lávra - K.H.Borovský

11. března 2012 v 9:48 | Kačka |  Čtu ..

Král Lávra
K.Havlíček Borovský

Autor:
-český novinář,spisovatel a politik
-studoval filosofii v Praze
-jako vychovatel v moskevské šlechtické rodině studoval ruskou literaturu

Nakladatelství a rok vydání:Sursum(Tišnov) , 2006

Dílo:
-báseň na motiv pověsti z Irska

Hlavní postavy: Král Lávra - chytrý a oblíbený irský král
Kukulín - mladý muž,který měl krále ostříhat
Poustevník - stařec,který Kukulínovi poradil s královým problémem

Děj(obsah díla):
Král Lávra byl celkem normální král,kterého měli všichni rádi.Jen jedna věc byla všem divná,a to že se nechával holit a stříhat jen jednou do roka.A svého vybraného holiče vždy nakonec popravil.Tentokrát tato služba padla na mladého muže jménem Kukulín.Kukulín svou práci odvedl bez problému,jako každý byl však hned po práci odveden na popraviště,kde ho čekala poprava.Avšak,když se všechno dozvěděla Kukulínova matka šla prosit krále Lávru o milost.
Ten po matčině proslovu dal nakonec Kukulínovi milost a nechal ho jít,ale pod jednou podmínkou.Podmínka byla taková,že nikomu nesměl říct,co při stříhání na něm viděl,a že krále bude stříhat každý rok jen on.Kukulín s úsměvem souhlasil.
Jeden čas ho,ale tajemství s králem trápilo.Trápilo ho,že to nosí v sobě a nemůže to nikomu říci.Když jeho matka zjistila,že je z něčeho tak smutný poslala ho za poustevníkem,který mu měl pomoci.Poustevník Kukulínovi poradil,že má jít ke staré vrbě a tak vše své trápení říct.Kukulín poslechl a zašel za vrbou.Tam jí pošeptal,že ho trápí tajemství,které vypraví,že král má oslí uši.Až vše dořekl,šel.A opravdu,ulevilo se mu.
Za nějaký čas měl král Lávra hostinu.Čeští hudebníci,kteří měli hrát na králově oslavě šli kolem staré vrby.Muž,který nesl basu si všiml,že ztratil od basy kolík,a tak si jeden uřízl ze staré vrby.Když dorazili na oslavu,začala basa sama hrát.Hrála a zpívala "Král má oslí uši..".Všichni se to dozvěděli a král si řekl,že už své uši přestana schovávat.Král je všem ukázal a lidé ho měli ještě více rádi.

Hl.myšlenka díla:
Autor chtěl poukázat na to,že není nad upřímnost.Raději říct pravdu,než se schovávat za lež.Chtěla ukázat na to,že když člověk řekne pravdu,budou ho mít lidé radši,i kdyby ta pravda byla cokoliv!

Inspiruješ mě Ty!

10. března 2012 v 19:21 | Šárka Fišerová |  Básně(poezie) :*
Každý den píšu básně,
jsou to pro mě kázně.
to co píšu je to co cítím,
a to co ve světe slyším.
Víš,inspiruješ mě ty,
ještě že na světě jsi!
Kdybys nebyl,
nebyla bych já,
A tvoje láska nebyla by má.
A proto ti děkuji,
že tu jsi.
Nebýt Tebe,
nejsme my!
Děkuji za pár minut s Tebou,
mé rty po Tobě prahnou .. ××

Až zlatá rybka připlave,jen jedno přání budu mít ..´´

10. března 2012 v 19:17 | Šárka Fišerová |  Básně(poezie) :*
Už na Tebe pomalu zapomínám,
a sama sebe napomínám.
To ,co jsem cítila se nedá říct,
prozkoumala jsem hodně míst.
Kluk jako ty,tam nebyl,
a proto si tě cením.
Lepší kluk na světe není,
spousta kluků se mění.
Vídám tě skoro každý den,
a vždy si říkáš,že je to jen sen.
Koukám se do tvých očích,
je to jako koukat se do zlatých mušlích.

Každý den o Tobě snívám,
a love-song ti zpívám.
Až vzácná ryba připlave,
a bude zlatá křiklavě,
jen jedno přání budu mít,
ať s Tebou můžu být! ´´

To je to,proč píšu básně ..

10. března 2012 v 16:58 | Šárka Fišerová |  Básně(poezie) :*
Miluji tvá krásná slova,
pokaždý jsou nová.
Mám tě ráda,čím dál víc.
Na sebe už moc nemyslím.
Každý den pláču,
to uběhlo času.
A to je to,
co mě trápí.
To je to,
co mě k Tobě svádí.
To je to,
proč píšu básně.
Je mi s Tebou krásně ..

Od té doby co tě znám,ráda tě mám ♥

10. března 2012 v 16:56 | Šárka Fišerová |  Básně(poezie) :*
Do školy se mi nechce,
nechodí se mi tam lehce.
Každý den potkávám Tebe,
nemyslím vůbec na sebe.
Od té doby,co tě znám,
ráda tě moc mám.
Dřív jsem byla ráda,
teď to se mnou mává.
Mám tě ráda strašně dlouho,
ale ty to nevíš,moulo!
Miluji tě,
ale je to jedno.
Máš v ruce "mýdlo",
spadlo do vody,
a nemůžeš ho chytit.
Topím se.

Miluji tě!

A proto pár slov nakonec ..

10. března 2012 v 16:52 | Šárka Fišerová |  Básně(poezie) :*
Zasáhl si mě,
byla to rána.
Ale vlastně jsem ráda!
Našla jsem života klíč,
však si ho odkopl jako míč.
Myslíš si,
že je to hra?
A kdo teda vyhrává?
Já vím,divná otázka .

Zasáhl mě hák,
a ty máš chuť na "mák."
Je to jedno co citím,
sice se jenom mýlím.
Ale jedno je jasné...

Byl si života skok,
a zanechal si ve mě hrot.
Pro Tebe je život lahoda,
pro mě to však není ani jahoda!
Přinesl si mi jenom přínos,
a teď si myslíš,
že je to jenom stížnost.
Jen chci,abysi věděl jak se cítím.
jen, chci,abys veděl jak trpím,
neznáš slovo - šance,
je to jak u kance.
Trváš na svém,
já to chápu.
Kvůli Tobě po světě šlapu.

A proto,
pár slov nakonec,
-Nesnáším Tě.
Nechápu Tě,
Miluji Tě!

Přiznej se své milované ...

10. března 2012 v 16:47 | Šárka Fišerová |  Rýmuji ..
Život je krasná věc,
nebo jen blbý kec?
Nikdo říká chci umřít!
A mě se chce zuřit.
Život je dar,
stéká jako jar.
Užij si ho,
utíká rychle.
Tak toho využij chytře.
Teď si říkáš zas trapná báseň,
ale pro někoho je to kázeň¨!
Využij toho,co leží na listě.
Využij života,
ale jistě!
Využij krásné chvíle,
ale nesundavej brýle.
Máš potíže s láskou,
nebo s nějakou sázkou?
Je to jedno,
vem si mýdlo.
Přiznej se své milované,
je to lehké,
pár slov řekneš
- Miluji tě stačí ´´

Když pomyslím,že si s jinou .. :x

10. března 2012 v 16:43 | Šárka Fišerová |  Rýmuji ..
Když pomyslím,že si s jinou,
držím prášky na spaní.
Ráda bych je snědla,
ale něco mi v tom brání.
Mám ráda,když na mě mluvíš,
když s emě dotýkáš,
ale někdy je to utrpení,
si fájn.
Máš vše co kluk podle mých představ má mít.
A tím je to horší.

Každý den pláču,
je to skrz Tebe.
Je to snad jasné?
Miluji Tě!