Život jako takový už dávno není.

Pondělí v 13:14 | Kacenacerna |  Žiji ..
Nedávno se mi zdál sen. Pár měsíců na zpět.

Byl leden a já věděla, že je čas na změnu. Jenže někdy je to těžké - něco změnit. Snila jsem o tom, že uteču od svého života a začnu žít život nový. Snila jsem o novém lepším světě někde jinde, než jsem doposud žila. Snila jsem o nových lidech kolem mne. Měla jsem velký sen. Nikdy bych tolik nevěřila, že budu schopná oné změny. Že se všeho vzdám a začnu žít nový život, nový a lepší.

Protože to opravdu nebylo lehký. Stálo zatím mnoho času, mnoho energie, mnoho slz, mnoho modřin ... mnoho úsilí. Ale jsem tady s novými plány, s novými sny, protože ten původní sen se mi splnil. Je čas pokračovat .. pokračovat dál..

Stálo za tím hodně motivace, hodně podpory od ostatních. Kdybych neměla kolem sebe lidi - ať už kolegyně z práce nebo nejlepšího kamaráda Ondřeje, tak nejsem tam kde jsem. Život je jedna velká čára, která se nám občas rozplyne nebo rozklikatí, abychom tu čáru daly do správné polohy a pokračovaly dál, rovně, chce to mnoho soustředění. Chce tu chuť chtít a pokračovat, protože jediné slovo, které by znamenalo prohru nebo to, že o člověk vzdá znamená příliš mnoho negativní energie, která by mohla celý plán zbořit. Já se naučila žít pozitivně, i po tom všem co jsem prožila. Tak jako jsem se naučila i přesto věřit mužům a žádnému z nich dávat za vinu to, co jsem prožívala čtyři roky. Tak jako jsem se naučila odpouštět a věřit stále svým snům, protože vím, že jednou přijde den, kdy svět kolem nás dostane rozum a my nebudeme muset řešit maličkosti, protože ty maličkosti, které den co den řešíme nám zabírají tolika času, že nám nezbývá čas na ty věci důležitější. Proto je možná potřeba někdy zavřít oči a nechat věci jen tak plynout, nebrat život až tak vážně a jít do všeho po hlavě. Ovšem někdy je avšak potřeba nechat oči dokořán otevřený a vnímat ten svět kolem nás, ty lidi, ty místa, všechno, co se kolem nás děje, abychom věděli, že vše co vidíme je skutečné a potřebné..

Jsem ráda, za každý nový krok, který jsem zvládla. Protože mi to dává víc a víc síly stále pokračovat.
 

Pochopení k nepochopení.

7. září 2017 v 10:17 | Viktorka |  Žiji ..
Nechápu jak můžu být takhle v klidu. Měla bych řvát. Nenávidět okolí.

To co jsem dokázala mělo vést k jednomu - a to k tomu, že budu šťastná. A účel to splnilo. Dosáhla jsem svého cíle. Jsem šťastná. A to jenom proto, že jsem člověk, který se raduje z maličkostí, ale hlavně se raduji z radosti druhých. Když jsou druzí kolem mne šťastni, jsem šťastna i já. Jsem pohodový člověk, hodná a milá osůbka, která se obětuje pro dobro druhých. A dělám to ráda. Tak jako ráda lidem pomáhám, snažím se mé blízké podporovat, motivovat, pomáhat jak jen to jde. Vlastně mě to baví a čekám, že (jednou v příštím životě) se mě to vrátí. Karma ..

Mnohokrát jsem tady psávala, že jsem občasná mrcha, která dokáže lidem zničit život. To, že člověk má takovou schopnost neznamená, že ji využije na každého člověka, který mi zlomí jeden vlásek. Kdybych měla ničit životy každému, který mne někdy alespoň jednou naštval, tak bych měla na svědomí dost lidských osudů. A zničit jeden život je něco jiného, než ničit životy dva zároveň. Tak jako něco jiného je být falešná a ulhaná. Nejsem falešná. Spíš ulhaná. Jsem člověk, který neříká pravdu, celou pravdu, protože se nerada otevírám druhým lidem. Jsem introvert. Nemám zapotřebí lidem říkat detaily o mém životě, o tom co se onehdy stalo a co se za pár let stane. Proto bych to neměla chtít ani po druhých. Možná bych se měla spokojovat s tím, co mi řeknou a zbytek nechat plavat. Ta nemoc mě dožene jednou k ´šílenství ..

Jak jsem řekla jsem chápavý člověk. A jak už jsem několikrát zmiňovala - vše co se má stát se stane. A vše co se v našem životě dělo se dělo z nějakého důvodů. Nelituji a nikomu nic neberu za zlé. Rozchod není zlý, a není to něco kvůli čemu by měl člověk nenávidět. Tak jako nevidím důvod proč bych měla nenávidět nové lidi v životě těch co mě opustili. Je to přece jejich vlastní rozhodnutí a pokud jsou za to rozhodnutí rády a jsou šťastný, tak proč bych se měla hněvat? Kort když já osobně jsem šťastná i bez každodenní blízkosti oné osoby.

Psal se rok 2010, 15.3. - den kdy vlastně všechno začalo. Den, kdy jsem zažila první "lásku". A vlastně .. trvalo to skoro tři roky. Možná déle .. a možná to trvá doteď. Bylo to láska neopětovaná a já tehdy měla poprvé zlomené srdce. Kompenzovala jsem to tím, že jsem hledala útěchu jinde. A to je proč tohle vytáhla - tu útěchu hledám doteď. Žádný muž se nevyrovná - nevyrovnal - tomu prvnímu, potkala jsem jich spousty, ale pořád to není ono. Přesně před rokem se mi osudný březen změnil na osudné září a já nevěděla kam dřív skočit. Možná jsem byla ráda, že prokleté datum nemusím řešit a že vše je za mnou, ale naskočila jsem do vlaku, ze kterého ze začátku nebylo úniku. Možná jsem ráda, že tu záchranou brzdu zmáčkl ten druhý, nežli já. Já bych na to neměla tolik odvahy a raději bych se trápila ve vztahu, kde bychom nebyli ani jeden šťasten. Proto už po několikáté oznamuji, že ničeho nelituji. Nelituji toho, že jsem opustila chlapa, se kterým jsme "budovala" společný život, tak jako nelituji toho, že jsem opustila rodinu a začala nový život na druhé straně republiky. Je to totiž to nejlepší co mě mohlo v životě potkat.

Takže abychom si něco ujasnili milý přátelé, ale i ti co mě moc v lásce nemají - a že jich je požehnaně - nejsem někdo kdo by seděl v koutě s uplakanýma očima. Nejsem někdo, kdo kvůli jedné chybě zničí životy ostatních. Tak jako nejsem hysterická žena, která rozdělí dvě milující osoby. Život jde dál. Žijeme jen jednou a krátce na to, abych se starala o maličkosti kolem mě, které mě nějak v životě neomezují.

Buďme v klidu. Mysleme pozitivně. Mějme se rádi. Pomáhejme si a navzájem se motivujme. Život je krásný. Tak ho žijme s radostí.

Pac a pusu.

Vaše Viktorka

Nový start.

6. září 2017 v 15:16 | Viky Lutzová |  Miluji ..
Rovná čára. Přímo od srdce do srdce.

 


Seznam hříchů.

20. července 2017 v 18:56 | Kacenacerna |  Vzpomínám ..
Před nějakou dobou jsem ztratila kamarádku. Vyhasl lidský život. A já to dala za vinu Bohu.


Zvedáme látku ..

13. července 2017 v 16:36 | Kacenacerna |  Miluji ..
.. o něco níž.


Blížíme se do finále.

5. července 2017 v 13:44 | Kacenacerna |  Žiji ..
V první řadě - velké díky vám všem. Těm co mě ty roky podporují. Ke za tím vším hodně práce, ale hlavně hodně vašich dobrých slov. Věřili jste mi. A za to vám moc děkuji.

Kam dál